Ale pirátské strany jako takové – nejenom v Česku – představují výrazný společenský fenomén. V eurovolbách sahali čeští piráti po zisku pěti procent a nechali za sebou zelené. To není náhoda, ale jakýsi odraz evropského trendu mezi mladými liberály.
Tak jako zelení se časem odpoutali od specializace na životní prostředí a stali se stranou všech možných alternativců, ani piráti nepřitahují jen lidi žijící v digitálním vesmíru počítačů a sítí. Piráti se prosazují jako soupeř zelených, jako alternativní konkurence jiných alternativců, jako ti, které lze mnohem spíše označit za „liberály bez přívlastků“.
Piráti, na rozdíl od zelených po třiceti letech praxe v politice, ještě nejsou pevně společensky zaškatulkovaní. Když se novináři ptali Rainera Langhanse, legendy německých hippies, zda jsou „nerdi“ (lidé z digitálního světa) novými hipíky, řekl jim: „Jsou už jinde. Žijí virtuálně, mají virtuální hodnoty, jejich životy se odehrávají na síti. Nejsou moc sexy a neumí to se ženami.“ – Jsou tedy piráti stranou lásky, nebo ne? – „Jistěže ano,“ odpověděl Langhans, „ale nesmí se jim to říkat.“
Něco z toho by se snad dalo vztáhnout na Ivana Bartoše. I on prý odstoupil proto, aby se více věnoval osobnímu životu. Zajímavější však bude vliv jeho rezignace na stranu. Je to skutečně jen osobní krok, nebo známka rozkladu na sekty? Budou piráti nadále konkurencí zelených? Zelení, především jejich německý vzor, si v posledních letech oblíbili metody kvót (ženy na pracovištích), zákazů (kouření či veřejných oslav Vánoc) a příkazů (návrhy na povinný vegetariánský den v jídelnách). A piráti se připojili k těm autentickým liberálům v Německu, kteří kritizují „červeno-zelenou poručnickou politiku“. Právě tady je zajímavé pole pro konkurenci i u nás.
O„nerdech“ si můžeme myslet leccos – třeba že zůstávají nedospělí či nemají ambice pro odpovědnost za celou společnost. Ale téměř pět procent pro české piráty při eurovolbách naznačuje, že mladí liberální hipíci či kyberpunkové nepředstavují segment, nad kterým může politika lámat hůl.
