Na tom faktu působí překvapivě vlastně jen jedna věc. To, že hlasující členové ČSSD schválí tvorbu volebních kandidátek všemi straníky, se dalo čekat. Model primárek letí všude na světě, že. To, že hlasující schválí navržení zákona proti kumulaci funkcí, bylo též nad slunce jasné. Jen se zkuste zeptat někde v lidové hospodě, kdo je snad pro kumulaci funkcí. Ale že v hlasování prošly ženské kvóty (na všech kandidátkách do krajských zastupitelstev a sněmovny musí být aspoň 40 procent osob opačného pohlaví), to je jisté překvapení.
ČTĚTE VÍCE: |
Ruku na srdce, v ČSSD je dost „starých kovaných socanů“, prostě lidí, kteří vidí smysl sociálně demokratické politiky víc v hájení tradičních jistot než v experimentech typu kvót. Lidé, kteří slyší na Miloše Zemana, si z kvót – a žen v politice vůbec – dělají spíše legraci, někdy až hrubou. A přece kvóty prošly. Co to znamená?
Znamená to tolik, že lídři jako Bohuslav Sobotka nebo Jiří Dienstbier dostali výraznou vzpruhu. Už jim nikdo nemůže předhazovat, že tvoří alternativní, ba snad až sektářský, proud ve většině strany. Naopak, sami teď mohou tvrdit, že se opírají o většinu, byť těsnou.
Sobotkovi soupeři mu mohou vyčítat snad jen jednu věc. Včera večer Sobotka pro ČTK řekl, že „se více než polovina členů vyjádřila pro vyšší zastoupení žen“. To samozřejmě není pravda. Jestliže se referenda účastnilo 52,19 procent členů ČSSD, z čehož 51,79 procenta podpořilo ženské kvóty, není to „více než polovina členů“, ale 27,03 procenta všech členů, žáku Sobotko. Prostě úkol z počtů pro pátou třídu. Ale na politickém vítězství Bohuslava Sobotky to nic nemění. Tak to prostě v referendech chodí.
