Poprvé ji dostala žena – matematička íránského původu Marjam Mírzácháníhová. Rozebírat její vědecké zásluhy by bylo troufalé a zcela nad síly autora těchto řádků, pro zájemce třebas tento odkaz.
Každopádně se zdá být nepochybné, že íránská matematička dostala tuto obdobu Nobelovy cenu výhradně díky svým schopnostem a píli.Ostatně jinak by to nedotáhla ani k doktorátu na Harvardu a profesuře na Stanford University, kde nyní přednáší. A pozornost vědeckého světa vzbudila již před téměř dvacet lety – v roce 1995 – kdy ještě jakožto středoškolačka zabodovala na Mezinárodní matematické olympiádě.
Neboli, k Fieldsově medaili, která se uděluje už od roku 1936, nepomohly Marjam Mírzácháníhové žádné ženské kvóty ani pouliční průvody matematiček. Vědecký svět přitom může být – přinejmenším u některých oborů – považován za stejně uzavřený pánský klub jako politika, kde se nyní kvóty stávají moderní. A zajímavé je samozřejmě i to, že první ženská nositelka „matematické Nobelovky“ pochází právě z Íránu – tedy země někdy kritizované za diskriminaci žen.
Ale vlastně je divné, že to s udělením Fieldsovy medaile některé z matematiček tak dlouho trvalo, když přinejmenším v nižších patrech tohoto oboru vidíme jasnou ženskou převahu. Stačí se poptat kolem sebe: kdo na škole netrpěl pod knutou matikářky?
