Jediným „silovým“ řešením tak jsou protiruské sankce, k jejichž další dávce se teď Evropská unie odhodlala. A jelikož se seznam možných nástrojů k opravě rozbitého ukrajinského stavení zúžil kromě diplomatických jednání právě na sankce, už zpočátku se EU (s Američany v zádech) snaží zacházet s nimi co nejlépe. Tedy co nejšetrněji, ale zároveň co nejúčinnější.
Pečlivě se vytypovávají lidé, které na Západ nepouštět, a seznamy výrobků, které naopak nepouštět do Ruska. Čím dál víc ale začíná být vidět tápání v samotném smyslu protiruských sankcí a česká vláda v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou je toho příkladem.
Premiér Sobotka o víkendu vítězoslavně vystoupil s tím, že se nám podařilo „ochránit český strojírenský export“. Není ale cílem sankcí něco jiného, než z nich co nejvíce ukrojit a hájit svoje ekonomické zájmy? Není jím spíš zatlačit na agresora a uhasit konflikt hořící až nebezpečně blízko našich hranic? A demonstrovat už tak chatrnou jednotu Západu, nikoliv se ohánět tím, jak jsme ostatním něco překazili? Když už se chtěl premiér Sobotka něčím chlubit, mohl alespoň diplomaticky prohlásit, že se podařilo rozsah sankcí upravit tak, aby byly účinnější. Ale vlastně, děkujeme za upřímnost...
Na druhou stranu mohou jisté pochyby vznikat i o sankční strategii Západu – tedy pokud nějaká taková strategie existuje. Někdy to spíš vypadá na umění možného podle zásady „dělejme alespoň něco“. Rusko nyní souhlasilo s příměřím na Ukrajině, což se dá chápat dvěma způsoby. Buď Vladimir Putin hledá cestu ze své ukrajinské avantýry ven, nebo chce zablokovat status quo (tedy ponechat si přímou či nepřímou kontrolu nad částí východní Ukrajiny včetně Krymu). Anebo obojí.
Pokud EU nyní přistupuje ke zpřísnění sankcí v době, kdy se situace na bojišti uklidnila, může si to Putin vyložit tak, že se mu žádné vstřícnější jednání nevyplatí. Což ovšem neznamená, že by Západ měl jen kvůli dočasnému – a navíc ani ne úplnému – utichnutí střelby na sankce šmahem zapomenout a hnát se ruskému medvědovi do náruče. Příměří, status quo ani „holt“ změna poměrů na Krymu jej nesmí ukolébat.
