Shodou okolností jsem právě rozečetl román, který pojednává o jistém českém spisovateli žijícím v Londýně. Na rozdíl od kryptického kuklení kolem onoho „pařížského“ románu stojí zde přímo v názvu: Román o Ivanu Blatném.
Kniha se čte jako román vpravdě strhující, místy drastický, místy komický - tak jak líčí Blatného osudy, zvláště ty v exilu a v blázinci, či jak líčí chování lidí kolem něj, zvláště klamavé křepčení Vítězslava Nezvala. Současně by tato kniha mohla plně obstát jako literárněhistorická monografie, kdyby ovšem měl její autor Martin Reiner akademické ambice a kdyby mu to bývalo stálo za to, obtěžovat se s poznámkovým aparátem a podobnými formalitami. On však takové ambice neměl. Vytvořil „jen“ své životní dílo; knihu, která navíc možná přivede pár nových čtenářů k Blatného poezii.
Přitřel se snad Reiner k Blatnému? Podobně by se mohlo říci, že se onen celebritózní český Pařížan přitřel ke Goethovi, když ho zobrazil v románu Nesmrtelnost - a mimochodem, vytvořil tak jednu z mála živých, zapamatovatelných postav pařížské éry svého díla. Navíc svého Goetha zobrazil právě jako posvátnou krávu, k níž se jiní přitírají. Kéž tím také přivedl pár nových čtenářů ke Goethově tvorbě...
I zde platí stará vetešní poučka, že co odlišuje skutečnou literaturu od pouhého přitírání, není celebritózní či necelebritózní téma, nýbrž jen a jen literární kvalita.
