Štěstí Miloše Zemana spočívá v něčem jiném – v tom, že nikdy nebyl v situaci, kdy by se vůči islámu musel tvrdě rozhodovat. Prezident se rád prezentuje jako jestřáb, rád varuje před islámskou hrozbou a v jádru má pravdu. Kdo tomu nevěří, ať zkusí vyjmenovat teroristické činy z poslední doby spáchané ve jménu hinduismu, buddhismu, lámaismu, konfuciánství či křesťanství.
Zemanův problém spočívá v tom, že toto racionální jádro svého sdělení balí do paušalizací typu „islámská anticivilizace“. Že výstraha přechází v samoúčelnou provokaci. Jeho štěstí pak spočívá v tom, že za tyto provokace není konfrontován s tvrdou realitou.
ČTĚTE TAKÉ: |
Aktuální srovnání skýtá Francie. Džihádisté v Alžírsku unesli francouzského turistu Hervého Gourdela a vzápětí ho zavraždili (uřízli mu hlavu). Prý za to, že Francie se podílí na náletech proti islamistům v Iráku. Francouzští lídři – premiér Valls a prezident Hollande – neříkají, že islám je anticivilizace. Ale s únosci francouzského obačna jednat odmítli, stejně jako zastavit nálety.
Bylo to rozhodování na ostří nože: život francouzského občana za politický ústupek. Leč Paříž se zachovala tvrdě. Dalo by se říci, že končí proslulá francouzská výjimka, která – už od časů Charlese de Gaulla – Francouze vyvedla ze spojenectví s USA a NATO. Teď vidíme, že Francie opět sdílí osud amerických spojenců, francouzští občané osud amerických rukojmí a francouzská vláda tíhu amerického rozhodování.
Jak by v takové situaci obstál prezident Miloš Zeman? Je to samozřejmě otázka jen hypotetická, ale člověk nikdy neví. Nezapomeňme, že dvě Češky jsou rukojmími islamistů už rok a půl. Právě proto bychom si tuto otázku měli klást pokaždé, když se prezident Zeman stylizuje do role jestřába a hráze proti islamismu.
