Nerozhodla o tom nějaká volební kandidátka utržená ze řetězu („prostě je postřílíme“), ale Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, tudíž je to úředně.
Je ta zpráva dobrá, či špatná? Jde o úhel pohledu. Pro toho, kdo sází na svobodu jako absolutní hodnotu rovným dílem pro lidi i zvířata, je špatná. Narušuje tradiční argument: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ten se používá proti agresivním kuřákům a říká: tam, kde je byť jediný nekuřák, je pro uchování jeho svobody nezbytné, aby se nekouřilo vůbec. Pro bobry vyznívá takhle: tam, kde je byť jediný bobr, druh chráněný českou i evropskou legislativou, je pro uchování jeho svobody (i přírody) nezbytné, aby se mu přizpůsobili lidé. Aby se přizpůsobili jeho potřebám, hrázím i jím vzduté hladině vody. Povolení lovit před tím vším kapituluje.
Z jiného pohledu je to zpráva dobrá. Sděluje, že v Česku je po jedné lidské generaci bobrů tolik (asi 3500), že pro rozvoj jejich populace už není nezbytná úzkostlivá ochrana každého jedince. Navíc nehrozí jejich plošný odstřel, ale jen regionální (v jihočeské rybniční oblasti), a to až po schválení úřadem kraje a správou CHKO. Nejde o útok na bobra, ale o rovnováhu mezi jeho stavy a prostředím, dodejme, že umělým, neboť krajináři ceněné rybníky nejsou produktem divočiny.
V době, kdy tu byl bobr původní a běžný, ho lidé lovili daleko víc, než jak mu hrozí teď. V uvažování středověkého člověka byl totiž bobr postním jídlem – de facto rybou. Uvidíme, jak se lidé postaví k jeho konzumací nyní. Ale rozhodně patří bobrovi dík za vyvolání této debaty.
