Paní učitelka je blbá. Politika je svinstvo. Kdo nevydělává statisíce, je socka. Komu podobné odsudky nic neříkají, nemůže být Čech, i kdyby uměl kdovíjak skákat.
Slýcháme je skoro denně; leckde je mají za mantru. Školství tu rozumí každý, kdo absolvoval devítiletku; za neúspěch dětí soudíme kantory, politiku si pleteme s politiky. A nad mizerií v cizí peněžence ohrnujeme nos. Náramně se vyznáme i v televizi; za stovku měsíčně pak nejvíc v té České. Kdo zbožňuje retro, rozčiluje se nad jejími novotami, kdo seriály, nadává nad zprávami. Kritické myšlení tu dosahuje orgastických výšin; Česká televize je nadšeně bičována jak v parlamentu, tak v našich obývácích. Je přece naše.
Doslova hysterii tu vyvolává televizní zpravodajství. Jeho obsah pitvají konspirátoři všeho druhu; když jej neřídí Bílý dům, pak určitě CIA nebo Mosad. Tuzemští dělníci ruské propagandy mezi českými politiky, aktivisty, koupenými novináři nebo jen chronickými nostalgiky z Vyvadilovy party ruských přátel zuřivě vypočítávají poměr proruských a proamerických teček a čárek v každé větě zpráv z Kyjeva, Moskvy či Washingtonu.
Ideální redaktor zpravodajských pořadů České televize je v jejich představách když ne rovnou němý, tak bezvýhradně oddaný Putinově zemi. Slované si musí pomáhat. Se sobě vlastní zarputilostí známkují šéfy Kavčích hor, tamní redakce a moderátory; stížnostmi na vysílání bombardují nalevo napravo státní instituce včetně vlády. Mají už i vlastní armádu; své kumpány posílají coby hlas lidu rozbíjet veřejné schůze televizní rady. Ta prý nestojí čelem k masám.
Televize nehodna prezidenta
Významnou roli v nárůstu politického tlaku a agresivity vůči vysílání České televize přitom sehrává i prezident. Zemanova odvěká nelibost vůči jiným než vlastním názorům z něj spolu s progresí zaryté nenávisti k médiím (s výjimkou poplatných Pressklubů) a s jeho kremlofilií udělala ikonu tuzemských kolaborantů, kteří se útoky na západní hodnoty a objektivitu veřejnoprávní televize vlichocují Hradu a Moskvě. Zda zadarmo, nevíme. Zemanovo okázalé opovrhování jeho dolními deseti miliony, které platí České televizi koncesionářské poplatky i proto, aby za ně kladla nepříjemné otázky hlavě státu, chápou po svém: prezident se okázale urazil na Moravcovu televizní debatu a nechá se raději obskakovat Novou na zabíjačce. Veřejnoprávní televize jej prý už není hodna.
Zeman označil Českou televizi za špatnou. Ta se brání: jde o útok na nezávislost |
Předseda Zemanova fraucimoru a Strany práv občanů Veleba se dožadoval zákroku proti České televizi dokonce u premiéra; televize prý prezidenta moc kritizuje. Kvůli zkrácení reportáže ze Zemanovy tiskovky volal na sociálních sítích po hlavě ředitele Kavčích hor i parlamentní zuřivec Foldyna z ČSSD. Šéf českých komunistů Filip si představuje zpravodajství z Kavčích hor také jinak; neodpovídá prý požadavkům veřejnoprávnosti. Zda jeho představám odpovídaly praktiky mediální lobbistky Mrencové, kterou si KSČM najímala právě pro vylepšení své image v médiích, než skončila ve vyšetřovací vazbě, ví předseda komunistů nejlépe sám. O zprávy se rád otře i samozvaný prezidentský kandidát Škromach a s ním i partajní „nounejmové“, kteří nám jen potřebují ukázat nové ostruhy.
Česká televize propustila technika, který vynesl video Zemanova pádu |
Právě levicoví populisté, komunisté a pohrobci z Úsvitu hrají spolu s SPO v ostřelování Kavčích hor prim. Veleba navíc v Senátu plánuje, jak s Českou televizí zatočí skrze novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Koho by její vysílání poškodilo, byl by na pět let osvobozen od koncesionářských poplatků. Zeman tomu veřejně tleská; Českou televizi ublíženě očerňuje za zpravodajství i za program. Náhubek na svobodu slova, natož aroganci moci, v tom ale nevidí. Horké chvíle kolem České televize ale zažívají poslanci i v opačném gardu. Martin Komárek z ANO a socialista Vítězslav Jandák z volebního výboru čelili před pár dny hlučnému tyátru notorického bijce veřejnoprávní televize Štěpána Kotrby. Univerzální analytik se tu dožadoval odvolání radních České televize (sic!) kvůli pátrání její redaktorky po prezidentských návštěvách Národní knihovny. O motivech své přítulnosti k Hradu ovšem pomlčel.
Velkou neznámou jsou pro budoucnost České televize i majetnické sny nejbohatších Čechů; jejich mediální apetit tu láme doslova rekordy. Zdánlivě akademické debaty o možné privatizaci „dvojky“ ČT jsme navíc už jednou zažili.
Do ideálu daleko, ale...
Přesto má Česká televize do ideálu ještě daleko. Experimenty s pečenými sněhuláky a odrhovačky z archivu dráždí koncesionáře i politiky stejně předvídatelně jako redaktoři, kteří si do zpravodajství odskočili rovnou ze šesté bé. Stáže České televize v legendární BBC, kde kvůli důvěryhodnosti nebývá tvářím zpráv pod padesát, jsou zatím jen zájezdem do budoucnosti. Ani zprávy nejsou extra světové. Namísto každodenní exkurze do hlavních zpravodajských událostí ze světových metropolí si častěji vystačí s českým politickým dvorkem. Nakolik tu jde o napjatý televizní rozpočet, či prevenci před permanentními politickými tlaky, nebo kompromis vůči divácké poptávce i konkurenci, lze jen spekulovat. Přes svá minus má zpravodajství veřejnoprávní televize velké plus. Odolávat houževnatým atakům partajních sekretariátů na státní firmu, jejíž vrcholový orgán je ve skutečnosti politickou výslednicí, je úctyhodný majstrštyk pro svobodu slova.
Zda Česká televize nepodlehne hromadnému znásilnění, bude záležet jen na poslancích. Sněmovna má v březnu schvalovat Výroční zprávu o činnosti ČT za rok 2014, předkládanou právě televizní radou. Pomsta může být sladká; neschválení dokumentu v režii těch zákonodárců, kteří nejsou spokojeni s vlastním mediálním obrazem a obsahem zpráv, může nakonec přivodit pád vedení Kavčích hor. Odtud může být jen kousek k televiznímu protektorátu s plastelínou v čele. Jestli v bitvě o veřejnoprávní televizi zvítězí zdravý rozum v pražských malostranských palácích, nebo tuzemská pátá kolona východního imperátora, se dozvíme už brzy. Čas přeladit ještě máme.
