Smlouvy evropských firem s ruským dodavatelem nejsou transparentní, Gazprom se navíc kupříkladu domáhá ujištění, že jím dodaný plyn neskončí v jiné zemi EU, a maximálně využívá rozdílných zájmů evropských států. A to v té míře, v jaké mu to sama Evropa umožňuje. Z Bruselu nyní přišel signál, že minimálně Evropská komise to už na rozdíl od některých členských států tolerovat nehodlá. Jestliže tedy komisařka Margrethe Vestagerová přestala brát politické ohledy a v souladu s dlouhodobým šetřením Bruselu prohlásila, že Gazprom zneužívá svého dominantního postavení, konstatovala tak to, co je očividné. Moskva v tom samozřejmě bude vidět politikaření Bruselu – zcela v duchu rčení „podle sebe soudím tebe“. V Kremlu si jistě nedokážou moc představit, že se evropští vyšetřovatelé primárně neřídí politickou objednávkou, ale fakty, která dávají dohromady během důkladného, letitého zkoumání.
Ačkoliv je postup Bruselu logický – a ve skutečnosti měl přijít už dříve –, ještě to neznamená, že si v samotné Evropě vyslouží jen pochvalu. Už se ozývají kritické hlasy ohledně nešťastného načasování v době, kdy by se snad EU mohla s Moskvou dohodnout na celkovém zmírňování napětí.
Komisařka Vestagerová má nicméně jednu velkou výhodu oproti svému kolegovi Maroši Šefčovičovi, který dostal na starost projekt energetické unie EU. Aktivity obou členů Komise vlastně míří stejným směrem – mají bránit neférovému postupu Gazpromu na evropském trhu. Šefčovič to má ale v jistém smyslu mnohem složitější, musí se ohlížet na často hodně rozdílné zájmy členských zemí. Opravdu jednotný postup vůči Gazpromu v rámci energetické unie pořád vypadá jako utopie.
Pokud ale Evropská komise vystupuje jako antimonopolní orgán, který fakticky zastřešuje právě Vestagerová, musí vycházet ze shromážděných faktů. Porušení pravidel je prostě porušení pravidel. I Vestagerová je samozřejmě vystavena různým politickým tlakům. Zdá se, že jim odolá. Vladimir Putin říká: „Slabí jsou biti.“ Přehnané ohledy vůči Kremlu by byly v tomto případě projevem slabosti.
