Není pochyb, že republika dokáže oněch pár set uprchlíků bez obtíží absorbovat. Není také pochyb, že od „jihu“ chceme pomoc v ukrajinské krizi, ale sami mu pomáháme směšně (v řádu milionů korun). Stejně tak není pochyb, že náš dvanáctiletý vztah k Unii je symbolizován permanentně nataženou dlaní, nikoli ochotou ke spolupráci. Jenže všechny tyto námitky se týkají našeho svobodného rozhodnutí pomáhat, nikoli povinnosti podřídit se diktátu.
Zeman k uprchlíkům: Může mezi nimi být džihádista, co Hrad vyhodí do povětří |
Kdyby se EU rozhodla usadit v Česku nikoli 525 běženců, ale třeba 52,5 tisíce, neměli bychom proti většinovému hlasování žádné obrany.
Debata o uprchlících je náročná i proto, že se v ní směšují rozličné roviny. Uprchlíci jako oběti, vůči nimž jsme vázáni lidskou solidaritou; český strach z cizího; a teď i odpor k diktátu z centra. Ale nechuť ke kvótám neznamená rezignaci na solidaritu! Znamená trvat na tom, že pomoc lidem v nouzi a solidarita s nejvíce zatíženými zeměmi nemůže být diktována. A naopak - že tento diktát je divokou vodou na mlýn všem eurodestruktivním proudům.
Kvóty na uprchlíky vyvolaly v Británii poprask. Irové běžence přijmou |
V největší pasti je teď premiér Bohuslav Sobotka a jeho ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Tak moc chtěli Lisabonskou smlouvu (která mj. sebrala členským státům v azylové politice právo veta), tak moc chtěli být v hlavním evropském proudu, až jim ten proud ukázal, zač je toho loket: povinné kvóty na uprchlíky. Ministr teď volá, „princip kvót je porušením základních svobod a principů, kterými se Evropská unie řídí“, a premiér hlásí, „Česko chce pomáhat uprchlíkům na základě suverénního rozhodnutí vlády, nikoliv mechanismů EU“, ale oběma je to platné jako mrtvému svrchník.
Nejvíce se teď směje bývalý premiér Petr Nečas. Měl veliké výhrady k Lisabonské smlouvě a budoval co nejlepší vztahy s Velkou Británií. Kdybychom si vyjednali opt-out na azylovou politiku (jako Británie), mohli bychom o pomoci uprchlíkům rozhodovat svobodně. Kdybychom měli dobré vztahy s Británií, mohli bychom lobbovat, aby nám pomohla návrh zablokovat (má 29 hlasů, stejně jako Německo).
Zopakujme: Česko je bohatá země, která by měla pomáhat mnohem více, než dnes činí. Ale direktivní kvóty jsou dynamit položený do základů evropského domu.
