Za bezmála 17 let mého starostování jsme i na zdravotním středisku řešili nejeden problém. Vše se ale zvládlo, středisko máme dnes zrekonstruované, zateplené a do nedávné doby jsme zde pro naše občany, a také občany okolních obcí, měli obvodního lékaře pro dospělé, pro děti a mládež, zubaře, gynekologa a lékárnu.
V roce 2009 jsme řešili první personální problém, kdy nám po mnoha letech dojíždění gynekolog oznámil, že roky jsou tady a že již nemůže do naší obce jednou týdně dojíždět. Přes okresní lékařskou komoru, přes Krajský úřad, Svaz měst a obcí či díky osobním kontaktům jsme se snažili najít náhradu, neboť bez jejího nalezení s námi dominantní zdravotní pojišťovna (v našem regionu VZP) nechtěla jednat. Stal se ze mne malý odborník na lékařské úvazky, atestace, odbornosti, platby za pacienta či za úkon, příplatek za ordinaci v odpoledních hodinách apod. a po několika měsících se nám, světe div se, náhradníka podařilo nalézt.
VZP se nejspíše domnívala, že se nám to nepodaří. Proto nám nejdříve slíbila, že jakmile budeme mít lékaře, sepíše s ním smlouvu a na základě smlouvy s dominantní pojišťovnou by dále sepsali obdobnou smlouvu i pojišťovny další. S nalezením nového lékaře ovšem VZP otočila a nastavením neakceptovatelných finančních podmínek včetně výše “úvazku“ a v podstatě gynekologickou ordinaci, a to i s novým lékařem, v naší obci de facto pohřbila.
Mnohem horší ovšem byla a stále je situace, která nastala v roce 2012, kdy se dětská lékařka rozhodla, že přesune svou ordinaci do 12 km vzdáleného Uherského Hradiště. Vědomi si situace s gynekologem jsme VZP sdělili, že v žádném případě s přesunem úvazku určeného pro březolupské dětské pacienty nesouhlasíme. Měli jsme od pojišťovny, a doufám že stále máme, příslib, že pokud seženeme náhradního lékaře, který bude ochoten do Březolup nejlépe každodenně zajíždět, zachová mu stejnou smlouvu, jakou měla odcházející lékařka. Opět jsme absolvovali již známé kolečko lékařská komora, krajský úřad, SMO ČR, dětští lékaři v okolí, zabrousili jsme i na Slovensko, ovšem k dnešnímu dni zatím vše marné.
Dětských lékařů je v našem regionu relativně dost, ovšem žádný z nich není ochoten, přesnější je napsat není motivován, aby do obce naší velikosti zajížděl. Pacienti tak musí dojíždět do Uherského Hradiště. Cesta s nemocným dítětem a také s vědomím, že maminka a tatínek mají tržního zaměstnavatele řídícího se ochotně zákoníkem práce („zítra už nechoď “) a že z pohledu státu taky někdo přece musí budovat „kapitalismus“, není pro nikoho - snad mimo lékaře (a to nemyslím osobně), výhodná ani prospěšná.
Největší problém vidím ve zdravotních pojišťovnách, které by neměly být pouze organizacemi přerozdělujícími finance vybrané na pojistném od poplatníků, ale spíše těmi, kdo zastupují a hájí své pojištěnce, zajišťující jim co nejkvalitnější a pro stát co nejefektivnější zdravotnickou péči. Rovněž tuším, že vyhláška o dostupnosti lékařů v území (do 35 minut jízdy obvodní lékař a do tuším 0,75 až 2 hodin odborní lékaři) situaci nám a obdobným obcím vyřešit nepomůže.
Chybí dlouhodobá koncepce, rozdělení území do zdravotních okrsků, které by bylo možno pružně měnit, schází ochota sáhnout na stávající smlouvy, a zajistit tak ekonomicky stabilnější ordinace obvodních lékařů se zárukou nejen minimálního počtu pacientů pro udržení ordinace, ale také s podmínkou dojíždění či přímo zřízení ordinací i v menších obcích. Prostě: Chceš obvod? Tak ho zajisti, ale nezapomeň na menší obce, kam je třeba zajíždět také. A dle toho, jak je obvod ekonomicky lukrativní, či nikoliv, by měla odpovídat i platba pojišťovny.
Vlastně s tím souvisí i další problém nazvaný „Děkujeme, odcházíme“, který se projevuje i v podobě neochoty obsazovat vesnické resp. neatraktivní obvody. Přesto, že mne situace přinutila podívat se zdravotnictví (především jeho územnímu financování) trochu pod pokličku, nejsem takový odborník, abych byl schopen se vyjádřit, zda mají lékaři ve svých argumentech pravdu. Pominu-li odborný pohled v podobě rozdílu mezi medicínou ve špičkové fakultní nemocnici či medicínou na březolupském zdravotním středisku (přirozeně téměř všichni chtějí kopat na úrovní první ligy, a ne okresního přeboru ), lékaře ekonomicky nic nenutí, aby vraceli naší společnosti investici do jejich vzdělání „službou“ v naší republice, potažmo v malých vesnických obvodech. A pozor, to se nemusí týkat jen lékařů. Za velice prospěšný bych považoval systém odloženého školného. Pokud lékař půjde za praxí a také především za větším výdělkem do zahraničí, uhradí školné společnosti celé. Pokud bude pracovat doma, školné se mu podaří postupně umořovat a ejhle, např. za vesnický obvod se může dluh na školném umořit podstatně více než při působení na klinice! Rovněž narození dítěte, zlepšení odbornosti a podobně by mohlo přinést větší umoření dluhu apod. A už zde máme i systémový motivační prvek.
Ono totiž snižování či dokonce odpouštění nájemného za ordinaci obvodního lékaře, přednostní a výhodné přidělení obecního bytu, obědy za pětikorunu a podobné bonusy nabízené ze strany nás, zoufalých obcí, samozřejmě někdy úspěšným krokem jsou, ale v žádném případě to není systémové a nejen venkovským obcím z dlouhodobého pohledu prospěšné řešení.
Petr Kukla, starosta Březolup, Nezávislí z Březolup I.
