O Řecku si už přece nikdo nedělá iluze, nad tou zemí všichni zlomili hůl a nikdo od ní nic dobrého neočekává. Možná si jen několik lidí zamne ruce, že došlo na jejich slova – že Syriza byla skutečně bandou jurodivých anarchistů a premiér Tsipras šílencem, který neobstál ve střetu s realitou. Ale až tak okrajová, bizarní a bezvýznamná ta informace není. Vypovídá dost o dnešní povaze demokracie, a to nejenom řecké.
Řecký premiér Tsipras rezignoval. Otevřel tím cestu k předčasným volbám |
Ta zpráva dále posiluje dojem, že v zemi jako Řecko jsou volby úplně na nic. Že v nich o nic nejde. Protože jakkoliv silnou většinu ustaví (třeba v případě Syrizy a Tsiprase), události ji stejně převálcují, neboť se rozhoduje někde jinde. Kdo tomu nevěří, možná ho přesvědčí titulek zprávy ČTK: „Brusel i Berlín věří, že Atény splní sliby bez ohledu na volby.“
Ano, má to logiku. Řecko je extrémně zadlužené a o dlužnících tohoto typu vždy rozhodují věřitelé. Ale zkuste teď nějakému Řekovi vysvětlovat, že demokracie – tedy to zřízení, které právě jeho země kdysi vynalezla – má svůj význam, že by nad ní neměl lámat hůl a že i jeho hlas přispěje k ustavení další, tentokrát už tutově legitimní a suverénní vlády.
Leckdo se nyní utěšuje tím, že Řecko je extrémní příklad nesvéprávnosti a že jinde taková inflace voleb i demokracie jako takové nehrozí. Ale jakkoliv by si to člověk přál a nechtěl by propadat chmurám, na mysl přichází výrok francouzského politika Philippa Séguina: „Tam, kde funguje demokracie, se rozhoduje stále méně. A naopak tam, kde se rozhoduje stále více, už nefunguje demokracie.“
