Řečeno s nadsázkou, ta tragédie může sehrát podobnou roli, jakou u válek sehrálo použití chemické munice v Damašku (2013) či dopad minometného granátu na tržiště Markale v Sarajevu (1995).
Mezi jednasedmdesáti oběťmi z kamionu jsou ženy i děti. Maďarsko má 4 podezřelé |
Ty případy mají společnou svou emoční stránku. I když ještě nebyly vyšetřeny, i když ještě nebyl znám konkrétní pachatel, emoce z desítek mrtvých je tak silná, že vede k ukazování prstem na skupinového viníka. V Bosně se jím okamžitě stalo vedení tamních Srbů, v Sýrii Asadův režim, v případě náklaďáku s mrtvými běženci je jím celý východ EU včetně Česka a jeho odpor k přijímání uprchlíků. Takhle to vyznívá v podání rakouských a německých médií. Může se nám to nelíbit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat.
„Případ z rakouské dálnice“ je nepochybně kriminální s ne zcela jasným pozadím. Bulharští řidiči, maďarské auto, slovenské firemní nápisy, zvěsti o jakémsi ukrajinském byznysmenovi – mafiánské prostředí z toho čpí na sto honů. Ale 71 mrtvol rozkládajících se na dálnici to vše emočně válcuje. Pro kultivované Rakousko je to tak silná káva, že i prestižní noviny vede k rychlému nalézání a souzení viníků. Jimi jsou státy postkomunistické Evropy včetně Česka a jejich migrační politiky.
Východní barbar, ne civilizace
„Tragédie není dílem převaděčů,“ píše vídeňský Der Standard, „ale politiky, která všemi prostředky brání v útěku před válkou, terorem a pronásledováním.“ Kdo prý užívá slovo převaděč, popírá pravé příčiny, kryje důsledky, klame lidi a uráží oběti.
Selhání Východoevropanů zní titulek v hamburském magazínu Der Spiegel. To vše – 71 mrtvol na rakouské dálnici je jen špičkou ledovce – je prý jen důsledkem faktu, že „východoevropští partneři EU“ (už ne členové?) se brání přijetí uprchlíků. Právě tyto země, jež v minulých letech dostaly masivní pomoc, by měly projevit solidaritu. Jejich vedení se musí pohnout, přinejhorším „s tlakem a pomocí z pokladny EU“.
Slováci žádají od vlády větší podporu uprchlíkům. Reagují na kamion mrtvých |
Silná slova. Zaznívá z nich jistá povýšenost, jindy tlumená, ale teď jí emoce uvolnily. Je to pohled, který od boku spojuje kriminální čin s politikou států, smazává rozdíl mezi legálním a nelegálním (tedy tím, čemu se stát brání) a dosti otevřeně naznačuje: my jsme civilizace, vy jste barbaři.
V Evropské unii se rýsuje nová bariéra, daná nerovnováhou v rozmístění běženců. Podle východních států vzniká nerovnováha tím, že západní členové běžence sociálně hýčkají, čímž je samy přitahují. Podle západních států vzniká tím, že východní státy běžence odmítají. Tragédie z rakouské dálnice tuto bariéru obnažila v plné nahotě.
