ÚPN se však zřejmě zhlédl v Talibánu, protože místo neutrálního postoje správce archiválií StB přistoupil k procesu fundamentalisticky a začal hájit pravdivost doslovné interpretace svatých písem StB.
Soud provedl všechny navrhované důkazy a vyslechl všechny předvolané svědky. Ve svém závěrečném výroku pak dal v podstatě za pravdu námitkám čtyř expertů, že materiály StB, tak, jak se dochovaly, nejsou dostatečným důkazem spolupráce Babiše s StB. Opak tvrdící interpretace ÚPN je nedostatečně podpořena argumenty a navíc není jediným možným vysvětlením důkazní situace.
Slovenský ÚPN se nesmířil s prohrou v kauze Babiš a StB a zvažuje právní kroky |
ÚPN chce nyní zvrátit verdikt soudů první i druhé instance, a proto podal dovolání k slovenskému nejvyššímu soudu. To je po právní stránce v pořádku, nicméně dovolání je opravným prostředkem mimořádným a jen na hony cítit onou podivně aktivistickou zaťatostí ÚPN.
Pikantní je totiž zdůvodnění, které médiím sdělil mluvčí ÚPN Tibor Ujlacký. Před soudem provedené výpovědi bývalých příslušníků StB (které navrhl předvolat ÚPN!) jsou prý procesně nepoužitelné, protože bývalí příslušníci StB jsou prý až doposud stále vázáni mlčenlivostí, a soud nepožádal ministerstvo vnitra o to, aby je té mlčenlivosti pro účely soudního řízení zbavil.
Takže bývalé svazky a veškeré archiválie StB jsou nejen odtajněny, ale ze zákona zpřístupněny a zveřejněny – ale příslušníci StB musí stále mlčet jako hrob! ÚPN projevil až dojemnou péči o totální procesní čistotu procesu! Neodbytně se vtírá otázka, zda by vznesl tuto námitku i v případě, že by výpovědi příslušníků StB potvrdily interpretaci ÚPN?!
Zdá se, že ÚPN je na štíru s dodržováním zákona, který mu přikazuje „vykonávať úplné a nestranné hodnotenie doby neslobody“, a překrucuje si historii podle své libovůle. Posuďte sami.
Se Státní bezpečností jsem nikdy vědomě nespolupracoval, tvrdí stále Babiš |
Podle ÚPN prý „není spravedlivé, aby příslušníci StB i 26 let po skončení komunistického režimu požívali větší důvěru soudů než důkazy, které máme v archivech, jakými jsou dokumenty, které tito příslušníci sami vytvořili.“
Takže spravedlnost alla maniera ÚPN znamená, že to, co napíše nedůvěryhodný příslušník zločinné StB je – důvěryhodné. A za to je platí slovenský daňový poplatník.
Mluvčí ÚPN, aby nebylo žádných pochyb o ideologické kovanosti fundamentalistů z ÚPN, ještě dodal, že ústav „je rozhodnut hájit pravdu o minulosti před tvrzeními, která zpochybňují působení zločinecké organizace StB a z jejích svazků dělají trhací kalendář.“
Čili podtrženo sečteno, ÚPN zná pravdu o minulosti, a žádného dalšího bádání netřeba, protože cokoliv jiného jest, od ďábla pochází.
Neznamená to ale tedy, fundamentalisticky vzato, když pravda o minulosti je už definitivně a jednou provždy známa, též konec ÚPN pro jeho nadbytečnost?
