Lidovky.cz

BALDÝNSKÝ: 17. tysdopad, prezidentův odpustek každému skinovi

Názory

  14:46
Prezident nechal obšancovat Albertov fízly, kteří pouštěli dovnitř jen ty, kdo si poslušně vzali ceduli s předtištěným nápisem AŤ ŽIJE ZEMAN! Ten, kdo nevypadal uhněten z prozemanovského těsta, musel zůstat venku. „Podle zákona o policii jsme oprávněni zakázat vstup na určené místo,“ opakovali jako před sedmadvaceti lety, kdy bylo „určené místo“ hřbitov ve Všetatech, na němž ležely ostatky Jana Palacha.

Miloš Zeman měl na Albertově projev 17. listopadu. foto:  David Neff, MAFRA

Hlavní rozdíl byl v tom, že tehdy vás sebrali už na nádraží, to je nutno přiznat, ale působilo to podobně.

A pak, na místě proslaveném tím, že z něj kdysi vyšel pochod za – jistě naivními a pomýlenými – ideály o tom, že jde založit fungující společnost na toleranci a svobodě pro všechny bez rozdílu, pronesl projev, v němž změnil pravidla hry. V němž každého rasistu a xenofoba zbavil toho jediného, čím proti rasismu a xenofobii může bojovat civilizovaná lidská společnost, která ctí svobodu slova a vyjadřování. Stigmatu kreténa a idiota.

Myslím, že Zemanův projev na Albertově je významným milníkem moderních českých dějin. Hlava státu v něm prohlásila, že bychom se měli přestat snažit být lepšími, než jsme. Že temné proudy myšlenek, kterým tu a tam podlehne i ten nejvzdělanější a nejelitářštější z nás, nemají být filtrovány rozumem, získáváním informací a neutuchající snahou pochopit lidi kolem nás. Ale že právě jimi se máme řídit ve svém konání. Ačkoliv atavistický paušální strach z příslušníků cizích kmenů je stejně necivilizovaný jako dejme tomu touha některých mužů znásilňovat ženy, má podle prezidenta nejen své místo ve sboru hlasů národa, ale je vhodné ho dokonce podpořit policií, která vykáže názorové protivníky mimo „určené místo“. Na něm dá pan prezident každému skinovi odpustek, že koná ve jménu „národa“.

Má generace vstoupila do života pod heslem „Návratu do Evropy“. Generace dnešních studentů vstupuje do života v momentu, kdy jim prezident země neumožní jít položit květiny k pamětní desce, protože se jich bojí.

Měli bychom se začít ptát, jak na to zareagovat. Zda situaci přijmout s tím, že je historickou ironií, že naše „cesta do Evropy“, která se před šestadvaceti lety započala na Albertově, na Albertově zase končí, protože prezident, který se postaví 17. listopadu na jedno pódium s představiteli stran, které přímo bojují s evropskými myšlenkami tolerance, as nimi v zádech pronese takový projev, nás od včerejška už otevřeně vede opačným směrem. Anebo počítat od tohoto dne začátek nové totality, další éry vlády tupých hlav. Zatím vládne jen na malých ostrůvcích této země, ale každému rozumnému člověku je jasné, jak snadno se může rozšířit.

Takže je čas zařídit se podle toho.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.