Soud tvrdí, že Dalík si v této souvislosti řekl o úplatek 480 milionů korun. Soudkyně Veronika Čeplová tuto sumu označila za astronomickou a také jí nebylo jasné, proč Dalík na schůzky vůbec chodil. Že by tato ctihodná a odvážná dáma o poměrech, které v této republice zhruba před deseti lety vládly, věděla tak málo?
V době po odstranění lobbisty všech lobbistů Františka Mrázka (byl zastřelen v lednu 2006) se znovurozděloval mnohamiliardový trh s ovlivňováním obrovských veřejných zakázek. Byla to doba, kdy lidé, kteří tvořili politiku i politiky, vyjednávali především o tom, kdo a jaký bude mít vliv v podnicích, které ovládal stát a hlavní město Praha. V této době nemohl půlmiliardový úplatek ze státní zakázky za 15 miliard nikoho šokovat.
Kauza Pandury: lobbista Dalík je vinen. Má jít na pět let do vězení a zaplatit pět milionů |
Tato brutální doba porodila i dva brutálisty, Marka Dalíka, který získal přezdívku Bralík, a Romana Janouška, jemuž se říkalo Voldemort, protože jeho jméno se nesmělo ani vyslovit. Jeden hrál celostátní ligu, druhý prý měl pod dozorem vše, co se týkalo Prahy. A vytvořily se také dva nerozlučné tandemy Bém–Janoušek a Topolánek–Dalík.
O tom, kdo v těchto dvojicích hrál prim, by se dalo diskutovat. Někdejší silný muž ODS Vlastimil Tlustý tvrdí, že „Dalík byl skutečný šéf ODS, Dalík nepracoval pro Topolánka, ale Topolánek pracoval pro Dalíka. Byl výlučným lobbistou, kterého politika vlastně vůbec nezajímala. Fungování ODS podřídil byznysu a provizím. Dalík byl vrchní kádrovák. Byl tím, kdo říkal, kdo a jaký post zaujme nebo z něj naopak vypadne. Krátce po nástupu Topolánka do pozice předsedy ODS začalo být jasné, že rozhodujícím člověkem je Dalík. Jeho lobbistické zájmy rozhodovaly, kdo je osobou určenou k růstu, a kdo je určený k likvidaci.“
Tato doba, stejně jako předchozí velké etapy polistopadového rozdělování majetku (privatizace, tunelování investičních fondů a bank, vydžusování portfolia České konsolidační agentury), kromě posílení pozice stávajících mocných finančníků, vytvořila i novou vrstvu miliardářů. Privatizace prakticky skončila a lobbisté, kterým se také říkalo výběrčí, se začali točit kolem obrovských státních a městských (zejména pražských) zakázek, kolem bruselských dotací a velkých podniků (zde vyčníval ČEZ pod vedením Martina Romana).
Státní zástupce: lobbista Dalík by měl jít za Pandury na sedm let do vězení |
V této době rovněž vznikaly nezapomenutelné výrazy jako například nasunout brčko do podniku či přistavit bagry k zakázce. Někteří lobbisté jeli v desítkách byznysů a brali z každého pár procent, ti velcí zase vsadili jen na jednu velkou ránu za rok, ale za 10 či 20 procent.
Je možné, že by se mohl Dalík objevit na jednání s rakouskými zbrojaři v doprovodu tehdejšího náměstka ministra obrany Martina Bartáka, aniž by o tom věděl Mirek Topolánek, a že by si řekl o 480 milionů korun coby fyzická osoba?
Na tyto otázky na podzim 2012 odpověděl novinářům již zmíněný Vlastimil Tlustý: „Připadá mi dětinské, když se toto někdo snaží tvrdit. Přece všichni aktéři věděli, že Dalík tam byl jako dominantní postava ODS a jako ten, kdo má minimálně generální plnou moc pro vedení takových jednání od Topolánka. Možná dokonce věděli, že je víc než Topolánek. A proto s ním jednali. Náměstek ministra obrany, který tam s ním přišel, to musel u kafe potvrdit, jinak by se ti lidé sebrali a odešli.“
