Ta historka se teď připomíná sama s ohledem na pražské Malostranské náměstí. Tam nejde o čištění města, ale o definitivní zrušení parkoviště fungujícího desítky let. A problém je o to pikantnější, že polovina míst na onom parkovišti je vyhrazena Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Už proto nejde jen o problém jednoho náměstí, jen Prahy 1 ani jen pražského magistrátu. Je to problém obecnější. Má být v tak hodnotném a historickém veřejném prostoru parkoviště? Má parkovací místo poslanců nějaký vyšší mandát?
Už žije jen málo pamětníků náměstí bez parkoviště. To pak působí jako přírodní jev – něco, co je tam odedávna a nelze jinak. Málokdo ví, že nedaleko bylo v 10. století ekonomické těžiště českého státu: trh s otroky. Ale to si raději nepřipomínáme, že? A kdo chce, aby se tam po stu letech vrátil pomník maršála Radeckého, je ocejchován jako revanšista a reakcionář. Takže debatu ovládly argumenty motoristické a lidské.
Chcete-li posuzovat poslance, můžete i podle vztahu k tomu parkovišti. Kancléř sněmovny Kynštetr je pro jeho zachování, neboť místa v podzemí poslancům nestačí. (To jako že když parlament v roce 1992 „znárodnil“ část Malé Strany, automaticky potřebuje ještě víc?) Poslanec Komárek (ANO) je rozumnější: „Možná by to drobná komplikace byla, ale já myslím spíš na návštěvníky centra Prahy než na poslance.“ Poslanec Kalousek dokládá, proč je faktickým lídrem opozice: „Když nám to parkoviště zruší, tak holt budeme používat městskou hromadnou dopravu.“ A vítězem neformální soutěže o naštvání voličů je poslanec Váňa (ČSSD): „S auty je to náměstí hezčí, smysluplnější, živější, prázdné bez aut mi to přijde podle návrhů, co jsem viděl, ošklivější, nelidské.“
Asi už tušíte, proč tato glosa začala historkou z Koperu. Posuzovat návrhy na urbanistické změny jen podle počítačových vizualizací může být zavádějící. Lepší je auta třeba dočasně vytěsnit a pak sledovat reakce lidí.