PEŇÁS: Angažovaný antichartista Ovčáček ovládá kluzké výroky |
To mi přijde na jejím vystoupení (všichni už vědí: Andělé, přímý televizní přenos v sobotu večer) právě cenné. Je to pozoruhodný a především asi znepokojivý znak doby: že i lidé, kteří dlouhodobě stojí mimo nějakou angažovanost, cítí, že už nemohou mlčet. I když třeba introvertní polovinou svojí povahy těžko snášejí všechnu tu pozornost, kterou tím přivolají na svou hlavu.
A není to jenom pozornost souznějící. Ty kletby na internetu, většinou anonymní, byly tak odporné, jak jen webové nenávistné komentáře umějí být. Připomeňme si ovšem, co Lenka Dusilová vlastně řekla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země chová ve svém úřadu nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se to dát najevo.“
I s tím „prosím“ (typickým pro léta trvající mírnou nejistotu „hvězdné“ zpěvačky) je to výrok natolik samozřejmý a normální, až by někomu mohlo připadat zbytečné hlásat ho ze scény.
Jistěže když nesouhlasíme – třeba – s prezidentem, neměli bychom se bát to projevit: jsme snad součástí svobodného světa, je to běžná věc. Nebo ne? Bohužel cítíme, že dnes je to zase potřeba to říct. A všechny ty reakce typu „mlč! nemluv o tom!“, „tvým úkolem je zpívat, tak se drž svého kopyta“, jsou jen dalším důkazem, že hranice normálnosti se u nás posouvají.
V přímém přenosu vystoupil s protestem i David Koller. Myslím, že od něj to všechno zní jinak. Má za sebou dlouhou řadu angažovaných akcí, často vedených vírou, že stačí protestovat proti komunistickým politikům („S komunisty se nemluví“ atd.), což ať si uprostřed dnešních problémů okomentuje každý sám.
Navíc Koller vloni řekl Lidovým novinám k financování turné své kapely: „S Lucií je to jako se Šípkovou Růženkou. Zase bude čekat, až ji políbí nějaký princ. Loni to byl Petr Kellner.“ S takovou se Kollerovi těžko bude stavět do pozice prozíravého soudce českých veřejných věcí.
Ale kolik času je na morální čistotu? Přiznejme si, jakkoli bez nadšení, že jsme v situaci, kdy podpora demokracie a svobody od každé populární osobnosti se zatraceně hodí. To jsme to dopracovali. Takže dík i tomu Kollerovi, bez ohledu na to, že od Dusilky je to cennější.
