KABÁT: Na koniny máme lidi. Zvířata a lidé na zahájení MFF Karlovy Vary |
„Brutalismus se pokouší vyrovnat se společnosti masové produkce a vyzískat ze spletitých a mocných sil, které tu působí, drsnou poezii,“ vyřkli Peter a Alison Smithsonovi v 50. letech jednu z oblíbených definic architektonického stylu, jehož poznávacím znamením je na odiv vystavený surový beton.
V případě hotelu Thermal je ta poezie momentálně opravdu hodně drsná. Brutalistní architektura bohužel stárne poněkud strašidelně a namísto toho, aby betonový kolos pozvolna vrůstal do krajiny, kam se před lety vnutil, působí tam čím dál víc jako pěst na oko. Jestliže byl projekt manželů Machoninových před lety troufalou, ale svým způsobem oslnivou výzvou tradici, v dnešní podobě hotel Thermal působí jako Goliáš, který právě dostal kamenem do oka. Už druhým rokem vyschlý venkovní bazén je jen příznakem pokročilé mizerie.
Už stavba Thermalu byla jedním velkým sledem problémů, hotova měla být do roku 1972, nakonec ale byl provoz zahájen až v roce 1977. Historie porevolučních plánů na rekonstrukci (případně zbourání) hotelu, neúspěšných privatizací a tahanic o zodpovědnost je ještě delší a únavnější.
Lze-li věřit současnému plánu, že stát začne po příštím festivalu Thermal konečně opravovat, pak svítá naděje, že se další ročníky filmové přehlídky budou odehrávat v prostředí odpovídajícím proklamovanému významu. Jen se nelze zbavit dotěrného dojmu, zda náhodou všichni ti, kdo na festivalovém provozu každoročně slušně vydělávají, nepřijdou až moc snadno k drahému dárku. Třeba by se mohli složit alespoň na ten bazén, na který stát už dát nechce. To by byl happy end.
