Když se řekne „armáda bere každého“, leckomu to připomíná dobu komunismu, kdy povinná vojna byla hrozbou skoro jako vězení. Víte, proč se slavná hudební skupina jmenuje Blue Effect? Je to vzpomínka na časy, kdy „modrá knížka“ znamenala vysvobození z nevolnictví vojenské služby.
Armáda hledá lidi a proto sleví z požadavků. ‚Schopen bez vady‘ už nebude podmínkou |
Když se řekne „armáda bere každého“, přináší to i nádech Švejka a jeho doby. Zosobňuje ji vojenský lékař Bautze: „Za deset týdnů své činnosti vymýtil z 11 000 civilistů 10 999 simulantů a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu, kdyby nebyla toho šťastného člověka právě v tom okamžiku, když na něho zařval ‚Kehrt euch!‘, ranila mrtvice. ‚Odneste toho simulanta!‘ řekl Bautze, když zjistil, že je muž mrtev.“
To vše evokuje zpráva, že armáda potřebuje i lidi se sníženou zdravotní kvalifikací. Jenže to není švejkování, ale odraz reality. Před nějakými deseti patnácti lety byly heslem dne výrazy jako expedice, Afghánistán, součinnost se spojenci. Doba se ale mění. Západ hledá cesty, jak z pozemních expedic vycouvat, a heslem dne jsou výrazy jako řidiči, technici, zdravotníci či IT specialisté. Tyto profese potřebuje armáda hájící území a bezpečnost mateřského státu. A není pro ně nezbytný špičkový zdravotní i tělesný stav jako při boji s Talibanem.
Vrací se doba, kdy evropští vojáci jsou zapotřebí i na území Evropy. Nikdo si nedělá iluzi, že hrozba, které teď bezprostředně sužuje Francii, poleví či zůstane územně omezená. A sama Francie ukazuje, že i éře pokroku a postmoderny, která považuje armádu a policii v lepším případě za nutné zlo av horším za hrozbu, si tyto síly uchovaly kvalifikaci, pokud ji smějí využít.
V této atmosféře ztrácí širší nábor do české armády svůj švejkovský charakter. V zrcadle toho, co se teď v Evropě děje, je to vlastně jen malý krůček. Skutečným krokem by bylo obnovení povinné vojenské služby. Můžete se sázet, kdy to někdo odpovědný navrhne.
