Když slyšíme, s jakou verbální vášní vyslovoval současný prezident v rádiu slovo „pussy“, respektive tedy jeho vulgární překlad, pak máme hned jasno: moci se opravdu nevzdá. Když odcházel před patnácti lety do důchodu na Vysočinu, plánoval svůj veliký návrat (do čela strany i vlády, proto jmenoval za svého nástupce “nepraktického” Vladimíra Špidlu). Projekt se nezdařil, ale nakonec triumfoval v roce 2013 ještě více: obsazením Pražského hradu.
Tolik ke klíčovým emocím, hlavnímu to hybateli lidských dějin.
A teď jinak, racionálně. S rukou na srdci si přiznejme, že Miloš Zeman reálně koná mnohem méně, než kolik emocí vzbuzuje. Připomeňme, že když v kampani mluvil o „aktivním vykonávání úřadu”, varovali někteří politologové, že by mohl prosazovat vlastní zákony, skládat vlastní hlasovací většiny, mnohem aktivněji vstupovat do jednání a zejména složení vlády... Nic z toho, tedy až na jednu výjimku, se nepotvrdilo. Miloše Zemana je sice všude plno (zejména tedy kvůli migrační krizi v Evropě), ale reálně je v podstatě „takhle malinký”.
  |
Jediný jeho skutečný zásah do politiky byl pokus o jmenování vlastní vlády v létě 2013. To byl skutečně bezprecedentní a dodnes podceňovaný pokus složit vládu bez ohledu na parlament. Ale od té doby, co mu jeho kabinet zkrachoval a zejména co se mu ve vnitrostranickém puči po volbách nepodařilo svrhnout Bohuslava Sobotku z čela ČSSD, pan prezident šlape jako hodinky: do vlády jmenoval nenáviděného Bohuslava Sobotku, Lubomíra Zaorálka a dokonce i soupeře z kampaně Jiřího Dienstbiera. Nechtěl dokonce ani lustrační osvědčení od Andreje Babiše, což v roce 2013 vyžadovat mohl.
Prohlédněte si ilustrace Richarda Cortése, který zachytil působení prezidenta Zemana
Fakticky uškodil několika lidem, jimž odepřel profesorské tituly a generálské hodnosti, ale to je tak vše. I do čela ČNB jmenoval lidi, kteří takřka přesně kopírují politiku předchozího vedení. Diplomatickou službu blokuje také zhruba stejně, jako to dělali oba jeho předchůdci. Ano, můžeme si myslet své o jeho čínských eskapádách, ale ani tady by nesvedl nic, kdyby celá vláda nepodepisovala bilaterální smlouvy a memoranda.
Miloš Zeman reálně škodí překvapivě strašně málo, ačkoli symbolicky znatelně víc. A pak je potřeba připomenout: i Zeman je k poražení. Klidně někým, o kom se dnes nemluví.
Nikoho nenapadlo, že by někdo mohl porazit premiéra Roberta Fica či prezidenta Bronislawa Komorowského. A ejhle: Slovensku i Polsku vládnou „jezdci z neznáma”: Andrej Kiska a Andrzej Duda.
