Vztah veřejnosti a samospráv k tomuto fenoménu se vyvíjí. Máme příklady, kdy se lidé domáhali zřízení hřiště peticí. Jakmile jim ale odrostly vlastní děti, žádalo občanstvo stejně naléhavě jejich demontáž. Málokoho napadlo uvažovat o něčem tak něžném a výstředním v souvislostech, vytvářet koncepci v duchu kolik podobných míst je třeba a kde by měla být.
A asi je to dobře, máme v Dobřanech více hřišť, za která se sluší poděkovat donátorům. Právě díky podpoře tohoto druhu investic z nadačních prostředků (nejaktivnější byla Nadace ČEZ) jsme se mohli naučit, jak s tímto zvláštním druhem veřejného prostranství nakládat.
Zprvu se zdálo být báječným nápadem, abychom podnikli kobercový nálet a rozeseli zábavné prvky, kde to jen půjde. Pak vyvstaly problémy, zlí výrostci si rádi vyzkoušejí, jak trubku ohnou, zchladí si žáhu na dětech a podobně.
Zkrátka, vychytat soužití katalogových nádher s realitou je složitá disciplína. Díky zkušenostem už lépe víme, čeho se vyvarovat, i to, že na hřiště pro nejmenší musí navázat místa, kde se odreagují a tělesně utuží starší děti, dorostenci, dospělí, a nakonec i senioři. I když je to málo hravé, s hřišti se nesmí bezhlavě zahrávat.
Proto je dobré využít v rámci tohoto plánovacího období EU podporu, která směřuje ke koncepčnímu rozvoji veřejných prostranství. Dobré a promyšlené rozmístění parků, dětských hřišť, workoutů, seniorských cvičebních pomůcek, komunikací a dalších prvků je cestou k tomu, aby hra přinášela radost, aby uchovala přirozenou touhu potomstva po pohybu, aby se překlenulo období, kdy mladí raději zahálejí a aby společnost neutrácela desítky miliard za následky nezdravých návyků národa. Prostředí vychovává.
MARTIN SOBOTKA, starosta města Dobřany, Aktivní pro Dobřany
