Za prvé. Musí jižanská identita souviset s nadřazeností bílé rasy? Americké jižanství se projevuje v širokém spektru – od architektury přes hudbu, literaturu až po kuchyni a tu nešťastnou vlajku. Dění v Charlottesvillu však posiluje dojem, že jakákoliv obhajoba této identity nakonec vyústí v boj za bílou nadřazenost. Posilují ho symboly jako zapálené pochodně či hajlování extremistů.
Za druhé. Právě proto se pozornost soustředí na prezidenta Trumpa. Násilnosti odsoudil, ale odmítl jejich příčiny připsat jen „bílým supremacistům“. Místo toho varoval před „nenávistí, fanatismem a násilím na mnoha stranách“. Za jeho morální selhání to pokládá zejména německý tisk. Což je zajímavé. Ve Virginii se stalo toto: nejprve měl být odstraněn pomník generála Leeho; proti tomu demonstrovali jižanští identitáři; na jejich akci útočili protidemonstranti; do nich potom najel fanatik v autě; a po lídrovi země se chce, aby odsoudil „pravicový teror“. Což cosi připomíná. Před půl rokem najel jiný fanatik do davu lidí na vánočním trhu v Berlíně (11 jich zabil). Po Angele Merkelové nikdo nechtěl, aby pojmenovala a odsoudila „islamistický teror“. A kdo řekl či napsal, že kancléřka „má na rukou krev“, byl napadán a očerňován.
  |
Úhrnem. Bývá užitečné pojmenovat a odsoudit zlo. Nejen konkrétního vraha, ale též ideologii, která za ním stojí. Evropa to ví a z pozice poučeného ráda udílí Americe lekce. Ale udeří-li násilí v samotné Evropě, její státníci pak pravidelně odsuzují abstraktní nenávist a teror jako cosi, co nemá ideologii, víru ani státní příslušnost a už vůbec nesouvisí s islámem. Jako by kopírovali samotného Trumpa.
