To, že Miloši Zemanovi vůbec nejde o zhodnocení písničkářových zásluh, ale o kýžené píchnutí do vosího hnízda, je jasně patrné z formy, jakou pro oznámení zvolil. Na těšínském náměstí totiž mimo jiné řekl: „Vím, že mu spousta lidí závidí, ale nezapomeňte, že právě proto, že něco umí, mu závidí zejména ti, kdo neumí nic.“
To je samozřejmě rétorika, převzatá z těch nejpokleslejších internetových diskusí. V těch obhájci kohokoli takzvaně „napadeného“ pseudoargumentují právě onou závistí. Nepřipustí jiný než takhle nízký důvod, proč by se novináři nebo přispěvateli na sociální sítě mohla nelíbit písnička, deska, kniha, film - nebo třeba něčí morální profil. Zemanovými ústy prostě promluvila sociální skupina jeho voličů, jež zřejmě nezná české přísloví „podle sebe soudím tebe“.
Že ale Zeman vzbudí nějaké zvláštní pohoršení z Nohavicova vyznamenání, to nejspíš nevyjde. Minimálně ze tří důvodů. Za prvé: od Nohavici rozhodně nelze čekat, že by metál pokorně nepřijal. Stojí úplně jinde než Vladimír Mišík, který tak učinil v roce 2013. Jednak se má velmi rád a ve smokingu ve Vladislavském sále se rád uvidí, jednak mu s největší pravděpodobností samotný Miloš Zeman v prezidentském úřadě nijak zvlášť nevadí. Soudě podle leckterých písničkářových vyjádření sdílejí s prezidentem podobné hodnoty, podobný náhled na svět.
S tím souvisí druhý důvod onoho nepobouření. Nohavica má samozřejmě dost řekněme vlažnějších fanoušků, kteří si ještě nenechali vymýt mozky jeho spasitelským charismatem. Až se nechá vyfotit se státním vyznamenáním od tohoto dosluhujícího prezidenta, rozhodně si u nich už nezadělá na větší problém, než jaký má se zdokumentovaným kamaráčoftem s českým nacionalistou japonského původu Tomiem Okamurou. A těm, kteří Nohavicu z různých důvodů už odepsali, je nějaké vyznamenání nejspíš ukradené.
A za třetí, pozitivně. V kontextu mnohých z těch, které už stihl Miloš Zeman vyznamenat, je samozřejmě Jaromír Nohavica mužem na svém místě. Zejména umělecky. Uvědomíme-li si, že třeba v roce 2015 dostal státní vyznamenání František Ringo Čech, po kterém tu zbyde zhruba pět slušných písňových textů a jinak samý slovní balast a hromada přisprostlých malůvek, ční drtivá většina Nohavicovy tvorby jako Mount Everest nad Milešovkou. Ani v tomto ohledu není důvod se nad jeho vyznamenáním pohoršovat.
A to, že má Jaromír Nohavica pro hodně lidí „škraloup“ v podobě vynucené spolupráce se Státní bezpečností? Ani to přece není mezi Zemanem vyznamenanými žádná novinka - z kulturní oblasti viz herečku Jitku Frantovou nebo předsedu Jazzové sekce Karla Srpa. I jejich vyznamenání bylo ze Zemanovy strany nepochybně jen oním popíchnutím veřejnosti. To, že oni sami neprohlédli úlohu, jakou v potměšilém prezidentském konání hrají, je jen jejich problém. Že se k nim nejspíš přidá Jaromír Nohavica, je sice smutné, ale nikoli překvapivé.
