Za těch sedm let jsem vždy se svými kolegy podporoval a rozvíjel staré tradice a zároveň vytvářel nové. Co mám nejraději, co mě nejvíce těší? Právě to vytváření mostů mezi starým a novým. Mosty, které jsou v našem případě neodmyslitelně zarámovány řekou Vltavou, středověkým hradištěm, Fritschovou stezkou, drobnými sakrálními stavbami.
S oblibou říkám: Když umím, tak musím a Milovat od kolébky po hrob. A tak moc rád pozoruji naše dva zrevitalizované hřbitovy a slyším dětské hlasy z naší nově postavené knihovny, kam pravidelně maminky s dětmi přicházejí. Při každé příležitosti se snažíme vytvářet dobré vztahy mezi sousedy, dětem i dospělým připomínat historii naší obce v údolí Vltavy, pravidelně je informujeme o připravovaných akcích, nových investicích. Ukázalo se, že velice dobrým krokem bylo letošní zahájení naší Boršovské univerzity nejenom pro 3. generaci. Právě její absolventi jsou výbornými ambasadory šířícími plány a záměry naší obce a zároveň umí předávat znalosti z její historie.
Starat se o obec je jako starost o velkou rodinu, kde mám každého a každé místo svým způsobem rád, kde se nesmím stydět za pohozený papír ani papírek, ale musím ho umět zvednout. Živá obec je nekonečný příběh, nikdy neuhasínající výzva.