Kurz není ani neliberální Orbán, ani pravicový populista či nositel jiné nálepky. Je to systémový politik, jemuž došlo, že dosavadní cesta společných vlád levice a pravice oslabuje strany tradiční a posiluje protisystémové. Kdo tomu nevěří, ať se podívá na vývoj volebních výsledků tradičních stran v Rakousku. A kdo nevěří ani tomu, ať se podívá na loňskou volbu rakouského prezidenta. Kandidáti tradiční levice a pravice ani nepostoupili do druhého kola (dohromady získali 22,4 procenta hlasů), kde svedli napínavý a vyrovnaný souboj Alexander Van der Bellen za Zelené a Norbert Hofer za Svobodné.
Těsně po volbách je samozřejmě těžké analyzovat, jaké faktory a do jaké míry včerejší úspěch lidovců a Svobodných ovlivnily. Nakolik to byly důsledky migrační kalamity a toho, že Kurz se držel více uvažování Prahy, Varšavy, Bratislavy a Budapešti, ale socialističtí kancléři více Berlína. Nakolik voliči „vyvažovali“, jak říkáme u nás (když loni zvolili prezidentem levicového Van der Bellena, zda pro parlament nepřisypali pravici). Nakolik se projevila aféra s falešným facebookovým profilem, který se socialisté pokusili připsat Kurzovi. A nakolik letitá diagnóza velkých koalic.
Ze 72 poválečných let Rakousko strávilo pod vládami velkých koalic 45 roků. Čím úporněji se tyto koalice opakovaly a držely moci, tím více sílily strany protestní či protisystémové. A chtějí-li se systémové strany udržet, musí připustit skutečné střídání moci i způsobů vládnutí. Tuto cestu nabídl Sebastian Kurz a voliči mu dávají za pravdu.
