Společně s výzvami k vystoupení z EU se nápadně podobají heslům slovenského ultranacionalisty Mariana Kotleby z doby před čtyřmi lety i z letošních voleb. Zatímco tehdy v Banskobystrickém kraji uspěl, letos propadl. Jestli bude mít podobný osud i přední tuzemský xenofob s japonsko-korejskými kořeny, bude záležet na tom, zda se i čeští politici, především na levici, probudí, stejně jako ti slovenští.
Samozřejmě je mimořádně ošidné, skoro až nemožné, přímo vedle sebe stavět střední Slovensko a severní Moravu nebo severozápadní Čechy, navíc se čtyřletým odstupem. Nicméně právě v těchto regionech je i přes ekonomickou konjunkturu země a pokles v posledních letech stále nadprůměrná nezaměstnanost ve srovnání se západněji ležícími oblastmi. Moravskoslezský kraj dokonce ke konci září podle statistiků vykazoval s 5,91 procenta nejhorší čísla v celé republice, o šest desetin bodů právě pod Ústeckým. Byly to právě tyto dva kraje, kde u nás nejvíc ztratili sociální demokraté, ale také komunisté a nejvíc získala SPD a vyhoupla se za ANO.
Jestli se tak něco můžeme od našich bratří naučit, je to, že i tam, kde se stále nedaří tak dobře, je možné uspět s rozumnou alternativou. Podnikatel Ján Lunter uspěl s příběhem chudého, ale pracovitého kluka z Horehroní a středobodem jeho programu byl důraz na zlepšení ekonomické a sociální situace v kraji. Nabídl naději, které nemohly prázdné slogany okoukaných nacionalistů moc konkurovat. Čeští politici v čele s tonoucími sociálními demokraty by ale rozhodně neměli jen čekat, že se Tomio a jeho parta do příštích voleb prostě okouká, ale hledat alternativu. Nabídnout nešťastnému pohraničí sudetského Luntera se vším všudy.
