Větší smysl může mít osvěta. Vysvětlovat, jak je to s přerozdělovacími kvótami. Že tento proces se týká jen minulosti – kvót, které již neplatí. Ale že už se rýsuje systém kvót stálých. Za jakých podmínek by se o nich hlasovalo? V jaké situaci by rozhodovala kvalifikovaná většina, a ne jednomyslnost?
Evropská komise podala žaloby proti Česku, Maďarsku a Polsku. Kvůli odmítání kvót |
Ale zkuste vysvětlovat detaily, když běží volební kampaň. Už sám výraz kvóty čeří emoce, rozčilení a obranné pudy. Racionálně je to zvláštní. V zemi, kde se muslimští imigranti – právě o ně tu jde, ne o Ukrajince, Bělorusy, Vietnamce či Kubánce – skoro nevyskytují, kde nebují uzavřené muslimské komunity ani no-go zóny, se téma muslimské migrace stalo těžištěm kampaní. Ať se to někomu líbí, či ne, je třeba říci, že notně k tomu přispěla právě Evropská komise svým tlakem na přerozdělovací kvóty. Právě ten tlak posunul téma kvót do centra kampaní. A namítne-li někdo racionálně, že v zemi bez silné muslimské menšiny se přijetím dvou tisíc lidí nic neriskuje, zazní pádná odpověď: právě proto, aby to tak zůstalo, je třeba jakkoliv maskované kvóty tvrdě odmítat.
Toto je motor kampaní a kampaně jsou živnou půdou pro demagogii. Prezidentský kandidát Topolánek řekl, že Evropská komise žalovala Česko, Polsko a Maďarsko „za neplnění migračních kvót. Je to nespravedlivé, protože kvóty zcela neplní ani staré země.“ To je demagogie. Nejsme žalováni za neplnění kvót (to by mohl být lecjaký člen EU), ale za jejich principiální odmítání či bojkot. Najde se mezi protikandidáty někdo, kdo Topolánkovi tu demagogii vytkne? Těžko, sám by si pod sebou podřízl větev. Ano, Evropské komisi se podařilo udělat z kvót téma vnitřní české politiky.
