Kdyby ovšem některému z panovníků přišli říct, že samotní výběrčí ho vyjdou na třetinu či čtvrtinu vybraného mýta, asi by je nechal hodit lvům. Ne tak v Česku 21 .století, kde teď Nejvyšší kontrolní úřad spočítal, že nás provoz mýtného systému vyjde přesně na takové peníze.
V žádném případě to neznamená, že máme začít hádku, který konkurent je lepší než mýtné brány, které nám zdobí těch pár kilometrů dálnic dnes. Nakrásně se pak totiž můžeme zamotat do spleti lobbistických zájmů velkých firem a operátorů, kteří mají samozřejmě totožný zájem, aby jim v kapse skončilo co nejvíc na úkor státu. V principu je to stále historická debata, jestli je lepší k cestě postavit budku, nebo závoru.
Podstata problému je, že stát tady pronajímá soukromé firmě svůj monopol a musí jasně říct, co za něj chce, a to i za cenu nového tendru. Je to co největší část peněz z mýtného, tedy aby nateklo do rozpočtu co nejvíc z rekordních 10,4 miliardy jen za loňský rok? V takovém případě by měl vybrat nejlevnější nabídku, nebo dokonce zvážit, že si své výhradní panství bude obhospodařovat sám. Nebo chce od partnera ještě něco navíc, třeba unikátní technologii? Sám resort dopravy říká ústy svého mluvčího, že se erár v minulosti nechoval koncepčně a ministr Dan Ťok řekl loni v rozhovoru pro Lidovky.cz, že by od mýtných bran chtěl mnohem víc. Kontrolu elektronických dálničních známek, vysokorychlostní vážení pro kamiony, nebo třeba systémy pro samořiditelná auta a náklaďáky blízké budoucnosti. Ale také třeba inteligentní řízení dopravy, abychom nestáli v kolonách, nebo kontrolu zboží volně se pohybujícího v rámci EU. Stále důležitější je pak zvláště po opakujících se teroristických útocích bezpečnost. Dnes k tomu má vláda unikátní příležitost.
