I na tomto pozadí můžeme vnímat americkou debatu o zbraních. I ten, kdo má rád příběhy Divokého západu, musí uznat, že hromadné střílečky dnešního typu (teď na Floridě, předtím v Las Vegas) představují jinou ligu, ba jiný vesmír. V příběhu od O. K. Corralu šlo o šerifa, o vymáhání spravedlnosti, o nějaký zápas dobra se zlem. Teď jde o ventilování osobních frustrací zbraněmi s kadencí stovek ran za minutu a s výsledkem desítek mrtvých. Zdá se, že už to dochází i řadě fanoušků práva nosit zbraň (druhý dodatek americké ústavy) včetně prezidenta Trumpa. To on pověřil ministra spravedlnosti, aby vypracoval zákaz urychlovačů střelby – „udělátek“, která změní legálně drženou pušku v de facto automatickou zbraň.
Je to jen začátek? Těžko říci. Hromadné střílečky se v USA opakují, aniž to vede k regulaci. Nemění se ani soupis korelací na webu The New York Times. Američané tvoří 4,4 procenta obyvatel země, ale drží 42 procent střelných zbraní. Z větších států jen jediný vykazuje vyšší míru stříleček – Jemen. V New Yorku je stejná pravděpodobnost jako v Londýně, že budete přepadeni a okradeni. Ale je tam 54krát vyšší pravděpodobnost, že budete při tomto přepadení zabiti. To není ideologie. To jsou korelace, zjištěné vztahy měřitelných veličin. Ideologii najdeme spíš u těch, kdo říkají, že tyto korelace odrážejí jen náhodu.
V srpnu 2016 shrnul Spiegel Online slova německé kancléřky takto: „Angela Merkelová odmítla souvislost mezi rostoucím rizikem teroru a přílivem uprchlíků.“ Přitom bylo už tehdy zřejmé, že toto přání je otcem myšlenky. Něco podobného platí pro USA. Je náhoda, že široká dostupnost zbraní v USA koreluje s vysokými počty zabitých? Kdo tu souvislost zcela odmítá, sám se řadí mezi ideology.
