Pravda, už by vskutku nikdo nemusel hledat, kdy je otevřeno, jinak to ale nedává žádný ekonomický ani politický smysl. Lidovci se krom Desatera snaží poslední dobou inspirovat hlavně v Německu u sesterské – a dle volebních výsledků řádově úspěšnější – CDU-CSU. Ano, naši sousedé mají jedny z nejpřísnějších zákonů omezujících otevírací dobu obchodů ve dnech klidu a dokonce i v neděli. Jenže ty pocházejí už z počátku století, a to toho minulého.
První předpis zavádějící „Ruhetag“ neboli den klidu vstoupil v platnost v zemi císaře Viléma v roce 1909. Striktní zákaz přímo v ústavě Výmarské republiky pak přišel těsně po konci první světové války. Po té druhé dostali volné neděle západní Němci dokonce přímo do článku 140 nového „Grundgesetz“. Zákonná úprava pak platila od roku 1956 doslova půlstoletí téměř beze změn. Výlučně náboženské a kulturní důvody zákazu ale v novém tisíciletí pominuly a spolková vláda, v čele právě s německými bratry našich lidovců, začala regulaci už před 12 lety lehce uvolňovat.
Nechceme tímto profesí historika pana Miholu v žádném případě poučovat, nicméně jeho návrh patří vpravdě do historie. Čeští i němečtí lidovci také berou vážně nastupující trend automatizace a zanedlouho se i u nás dočkáme samoobslužných obchodů bez lidí. Stojí pak za připomenutí, že ani v bibli nejde o bezdůvodný příkaz, ale hlavně o důraz na to, čemu bychom dnes řekli rovnováha pracovního a osobního života. Právě to je dnes mnohem zásadnější téma – a volá o pozornost politiků víc než ochrana automatických pokladen.
