Rostoucí ekonomika, nedostatek lidí, a tím i tlak na napínající se trh práce sice žene české mzdy nahoru, hlubší pohled než jen na celkové průměry ale ukáže, že přidávání v maloobchodu nám k německé úrovni mezd nepomůže. Ve srovnání jednotlivých odvětví napříč EU, jaké udělal třeba bruselský odborový think tank ETUI, se totiž jasně ukazuje, že český dělník nebo prodavač na tom v životní úrovni není zase tak špatně. Naopak největší rozdíly mezi střední a západní Evropou jsou u vzdělaných a kvalifikovaných lidí, o státních zaměstnancích, jako jsou učitelé, pak ani nemluvě. Zaměstnavatelé často argumentují tím, že máme nižší produktivitu práce. Český zaměstnanec u pásu je nepochybně stejně výkonný jako ten německý, jak dokazují i přesuny výroby aut z jedné strany hranic na druhou. Je ale opravdu o tolik pomalejší a horší český inženýr, manažer nebo ajťák oproti německému?
Klíčová otázka pro českou ekonomiku tak zní, jak zvýšit mzdy právě jim. Kvalifikované lidi ostatně mnohem hůře nahradí stále chytřejší a levnější stroje a umělá inteligence než dělníky a prodavače. Nikomu jistě neuškodí lepší vzdělání, jenže ve vyšších příjmových kategoriích se nejvíc projevuje hlavně zahraniční vlastnictví a s ním i vývoj a inovace, tedy největší přidaná hodnota, umístěná jinde než v Česku. To, že jsou supermarkety nadnárodní firmy, zkrátka nevadí tolik, jako že jsou tahouni ekonomiky v rukou zahraničního kapitálu. K lepším příjmům tedy bezpodmínečně potřebujeme vlastní silné a inovativní firmy, které nám nikdo zvenčí nepostaví. Chceme-li platy jako v Německu, nemůžeme čekat, až nám někdo přidá, musíme přidat hlavně sami.
Rozhovor s ekonomem Janem Drahokoupilem z ETUI o srovnání mezd v EU vychází v Orientaci sobotních Lidových novin
