Tajná služba má v sobě jedno důležité slovo: tajná. Ať si někdy o důvodech utajování můžeme myslet své, žijeme v demokracii a vymysleli jsme si služby, které prostě takovou práci i pravomoc mají. Utajování má pravidla a je chráněno zákonem.
Miloš Zeman ale na taková pravidla kašle. Do televize Barrandov „vyčůraně“ řekne, že informace od BIS nejsou přísně tajné, a tak je vlastně může „nějak opatrně“ říci. Ne, nemůže. Ani prezident není nad zákonem a argument zloděje, že přece nějak opatrně může krást, by také patrně neobstál.
Zprávy podle „užvaněnosti“
Bylo by to pro zasmání, kdyby tím ale tajným službám nevzkázal, že si s jejich zprávami bude dělat to, co mu právě vyhovuje. Prezident je podle zákona jednou z osob, která může tajnou službu úkolovat (ovšem jen s vědomím vlády). A zpravodajci mu musejí pravdivě odpovídat.
BIS se ale nyní ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně si právem stěžuje, že politici, kteří její zprávy a informace dostávají, se o ně nezajímají, a na straně druhé, když se pan prezident konečně o jedno téma zajímá, tak ho ihned provaří na veřejnosti. Zda říká pravdu, nemůže nikdo zkontrolovat, protože tvůrci zprávy se „hloupě“ drží zákona a nic o ní neřeknou.
Už dříve se mezi zpravodajci říkalo, že při psaní zpráv u nich nastupuje jistá autocenzura, co vše a jak do zpráv napsat, podle užvaněnosti konkrétního politika.
V jaké kategorii je prezident Zeman, asi nyní nejde pochybovat...
