V říjnu tu ideu rozvinul ve Štrasburku Miloš Zeman, leč po svém. Navrhl, že Rusko může za Krym Ukrajině zaplatit penězi či energií. Nicméně ten nápad nekonzultoval s Ukrajinci a ti ho právem vnímali jako jednání ve stylu „o nás bez nás“.
Před týdnem v Bruselu hovořil šéf Evropské komise Juncker. Chce ukončit neustálé otloukání Ruska ve prospěch restartu vztahů, ale: „Nikdy neakceptujeme to, co Rusko provedlo s Krymem či východem Ukrajiny. Nicméně musíme brát v potaz, že EU má 4,5 milionu kilometrů čtverečních, ale Rusko 17 milionů.“ To srovnání se prezidentu Putinovi musí líbit.
Merkelová bude rakouskou vládu sledovat podrobněji než dosud |
V úterý jsme pokročili, když Putin navštívil Rakousko jako první cizí stát po svém znovuzvolení. Rakousko je nekonfliktním partnerem Ruska už dlouho. A kancléře Sebastiana Kurze média pasují do role mostu mezi Západem a Východem, politika, který by mohl nový modus vivendi s Ruskem vysondovat. Našince napadá otázka: Proč právě Rakousko a Kurz? Proč ne Česko a Zeman? Důvody jsou dosti zřetelné.
Rakousko v roce 1945 Sověti spíše dobyli než osvobodili. Pak část země deset let okupovali. Přesto Rakousko nepodlehlo vlivu Moskvy, nepěstovalo její pátou kolonu, nezvolilo komunisty a nenechalo se vytrhnout ze Západu. Řekne-li se v Rakousku most mezi Západem a Východem, můžeme si představit třeba sovětské Židy mířící přes Vídeň do Izraele. Řekne-li se most mezi Západem a Východem u nás, představíme si návštěvy Edvarda Beneše či Jana Masaryka v Moskvě a truchlivé výsledky nejen těchto cest, ale i zdejších voleb. Má-li se teď někdo v EU snažit o restart vztahu s Ruskem, nechme to raději na Sebastianu Kurzovi.
