Dlouholetý prezident největší latinskoamerické země je asi nejznámější, přesto rozhodně ne jedinou ukázkou odsouzeného politika. A netýká se to zdaleka jen „třetího světa“ – čtveřice republikánských kandidátů pro podzimní volby do Kongresu USA si nese do kampaně škraloup v podobě odsuzujícího verdiktu trestního soudu. Mezi nimi i postavička z Trumpovy kampaně, bývalý arizonský šerif Joe Arpaio, který třeba bez důkazů označil rodný list exprezidenta Baracka Obamy za falešný. Odsouzen byl ale za zneužívání pravomocí veřejného činitele.
Přes všechny příklady je ale David Rath se svou kandidaturou do Senátu podivuhodný úkaz. Předně se nabízí úvaha, že by snad chtěl zneužít senátní imunity, aby alespoň oddálil případný nástup k výkonu trestu. Navíc si dovedeme představit, jak by dokázal exhibicionista jeho kalibru senátní slyšení vy užít k sebeprezentaci. Právě o to mu nejspíš jde ještě víc – samotné předvolební divadlo mu umožní ohřát se ještě před kamerou. P roto mluví o běžencích, proto mluví o šedých myších v politice. To on skutečně nebude. A i když, doufejme, neuspěje, zářez v české politické kultuře zanechá.
A to je právě ten největší problém s Rathem a třeba i – snad v žertu myšleným – návrhem na prezidentskou kandidaturu omilostněného vraha Jiřího Kajínka. Ač to může znít mnoha lidem až pateticky – volby jsou vážná věc, rozhoduje se v nich o osudu celé země a podobná cirkusová vystoupení do nich prostě nepatří. Václav Havel i Gustáv Husák, jejichž příklady se někdy zmiňují, byli vězněni totalitním režimem, i když v jiné době a okolnosti jsou samozřejmě zcela nesrovnatelné. Náš právní řád neobsahuje omezení kandidatury pro odsouzené jako výraz oddělení moci výkonné a soudní od moci zákonodárné. Tuto pojistku demokratického právního státu proti němu zneužívají lidé jako právě David Rath.
