Naposledy se ozvala Hospodářská komora s tím, že chce zdvojnásobit počet míst pro lidi z Ukrajiny zasažené dlouhodobě nefunkčním a ostudným systémem českých pracovních víz. To je naprosto v pořádku. Je ale potřeba si konečně jasně říct, kolik lidí a s jakým vzděláním a kvalifikací pozveme, aby s námi i se svými rodinami už jednou provždy žili, chodili do školy, ženili se, měli děti, odešli do důchodu. Prostě se stali jedněmi z nás.
Nedá se totiž tvářit, že sem někoho přivezeme jen tak, bez rodiny, a až ho nebudeme potřebovat, prostě ho pošleme zpátky domů. Tím si způsobíme jenom problém s koloniemi gastarbeitrů, který už některá města bolestivě poznala. V delší perspektivě přitom může větší problém než běžná pár let trvající recese přinést radikální proměna ekonomiky zásluhou dnes často omílané digitalizace, automatizace a robotizace. Jenže komplexní odhady proměny trhu práce nám zatím chybějí, podle poměrně hrubých modelů se nástup chytrých strojů stejně jako průmyslu dotkne i služeb a především – zasáhne hlavně středně kvalifikované pozice napříč celou ekonomikou. Na vědce a manažery počítače prostě ještě nestačí, u té nejobyčejnější práce se zase nevyplatí. Právě ona „střední třída“ zaměstnanců ale dnes chybí nejvíc a na ni míří většina programů pro dovoz cizinců. Na ty nejkvalifikovanější, které budeme jistojistě potřebovat i za desítky let, cílí programů jen velmi málo.
S amozřejmě existuje řada jiných a neekonomických argumentů pro imigraci, chybějící milion párů rukou v německém průmyslu ale hrál značnou roli i v tom, jak otevřeně se celá Evropa postavila k migrační krizi. Neměli bychom zkrátka při pohledu na čísla zapomínat, že slovo robota bylo prý jednou z inspirací pro vznik slova robot.
