Strany se však o eurokandidáty hádají i z jiných důvodů. Například lídr opozice, ODS, má nyní europoslance dva, ale měla jich devět. O tomto počtu mandátů si ale nechá jen zdát, protože není už na křídle protibruselsky naladěných jediná, a navíc nenabízí nic zvláštního. I s přihlédnutím k faktu, že dlouhodobého eurolídra Jana Zahradila zná mnoho voličů, si strana musí přiznat, že tento pán málokoho nadchne. Zajímavé kandidáty jako například bývalého ministra a senátora Alexandra Vondru, který je ve straně solitérem, zas nechtějí stranické struktury pustit výš. Inu, slimáčci se strachují o salátek, a tak může nabídka modrých do eurovoleb znít: Volte náš inventář. Volby mají další háček: i pokud ODS získá víc mandátů než ve volbách minulých, předstižena Piráty bude jen těžko předstírat triumf.
Házel lahve na policisty, dostal podmínku. Teď chce do europarlamentu za komunisty |
Piráti jako populistické uskupení bez názoru a ukotvení se obecně považuje za proevropské, ačkoli strana vyzdvihuje i sdružuje elementy krajní levice či proruské aktivisty. Piráti nás budou plamenně přesvědčovat o nepochybné prozápadní orientaci, přitom ale do důležitých postů nominují exoty, kteří klidně hlásají opak. Avšak Piráti těží z toho, že jsou novou a neokoukanou stranou. Podobně to má ANO, tomu se euroklub dokonce rozpadl.
Stranám menším nebo nezadržitelně upadajícím jde u eurovoleb, kromě kontaktu s Bruselem jako centrem unijní politiky, též o test, do jaké míry jsou poměrně nepříznivě vyznívající průzkumy voličské přízně vypovídající.
Letošní eurovolby nebudou pro tuzemskou politiku volbami druhého řádu ani náhodou.