Jak však též zaznělo ve sněmovně, problém není věcný, nýbrž politický. ANO i ČSSD tak nějak počítají s tím, že Ústavní soud zákon „shodí“ jako neústavní, oni budou mít splněno (co se týče závazku vůči KSČM) a koalice bude vesele fungovat. Z úst vysokých funkcionářů ČSSD slyšeli církevní představitelé opakovaně ujištění o tom, že se zákonem danícím dodatečně náhrady žádná změna nenastane, i od bývalého premiéra Sobotky. Podobnou rétoriku ANO popisoval ve sněmovně poslanec Kalousek: „... na moravských biskupstvích pan Faltýnek a na českých biskupstvích pan Babiš říká – nemusíte se bát, on nám to ten Ústavní soud shodí.“ Kalouskova slova nemusejí být pravdivá, ale logice tuzemské politiky odpovídají.
Sněmovna schválila zdanění státních náhrad církvím |
Jenže – co když tento zákon Ústavní soud nezruší? Mohou po téhle jednostranné revizi smlouvy církve od dohody odstoupit? Může být zpochybněna odluka církví od státu? Nevíme, netušíme totiž, jak by se zachovalo těch sedmnáct subjektů, se kterými si tak bohorovně koalice pohrává. Mimochodem, představa, jak bereme peníze obtloustlému katolickému prelátovi, možná konvenuje většině zákonodárců, ale vědomí, že daním náhradu i židovským obcím, které sdružují též hrstku přeživších holokaustu, musí být pro opravdu otrlé jedince.
Podivujeme se často a rádi nad tím, jak ztratila hlavu britská politika po brexitu. Celá ostrovní politická elita selhává tváří v tvář problému, který si sama nadrobila. Nebyla by na tom tuzemská elita podobně v okamžiku, kdy by restituční dohoda padla? Politici rádi zapomínají, že vyrovnání s církvemi našemu státu ušetřilo obrovské peníze: za desetitisíce určovacích žalob, za soudy o náhradu nevratitelného majetku. Též touhle dohodou odvrátili možnost, že by o příspěvky od státu mohly žádat všechny nově vzniklé církve.
Účelovost je chronickou nemocí tuzemské politiky, při tomto způsobu práce nás průšvih nemine.
