Zaprvé je třeba říci, že stěžující si senátoři mají pravdu. Tuzemský systém je nespravedlivý, neprůhledný, nedůsledný výsledek dlouholetého politického a ekonomického boje nejrůznějších zájmových skupin o peníze ve zdravotnictví (víc než 300 miliard za rok). Ústavní soud například několikrát zrušil úhradovou vyhlášku, nicméně tentokrát na to jdou stěžovatelé od lesa a napadají zákon daleko komplexněji.
Není divu, že se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch verdiktu bojí. Problém nezpůsobil, vznikl v průběhu dlouhých let a on se nyní ocitl v roli toho, kdo by to měl urychleně napravovat. Pokud by se stalo, že konstituční dvůr zruší několik paragrafů a systém by se měl v průběhu desítek měsíců předělat, pak to bude zapeklitý politický problém, u kterého navíc nikdo nezaručí, jak to dopadne. Klidně se totiž může přihodit, že to, co upečou pod časovým tlakem poslanci a senátoři, bude horší než stávající systém. Na podobné úvahy je ale čas až podle toho, jak se brněnský soud rozhodne.
ZVĚŘINA: Staňkova volba. Bezbarvý ministr kultury se nevyplatí ani ČSSD |
Na místě je připomenout, že v podobné situaci se politici neocitají poprvé. V roce 2010 Ústavní soud donutil politiky zvýšit zásluhovost výpočtu důchodů, protože stěžovatel dostal vyměřeno jen 19 procent hrubého příjmu jako důchod. Politici to napravili jen částečně a stále odmítají zvýšit zásluhovost, takže nadprůměrně vydělávající a odvádějící jsou neúměrně penalizováni malými důchody. Podobně byli politici dotlačeni k dohodě s církvemi, když Ústavní soud konstatoval, že církve se mohou dožadovat vrácení, případně náhrady zabaveného majetku u obecných soudů. Ve strachu před vlnou žalob se zrodila dohoda o narovnání státu s církvemi. Nyní ji politici bez ohledu na možné následky chtějí rozebrat.
Politici se notoricky některým dlouhodobým úkolům vyhýbají ze dvou důvodů, skutečné reformy jsou velice složité a navíc se nikdy nemůžete zavděčit všem voličům. Občas ale politiky jejich nezodpovědnost dožene.
