Člověk však disponuje niternou hodnotou a rozhodnutí neplodit potomky představuje dekadentní a zapšklou neochotu podílet se o dobra naší civilizace s generacemi příštími.
JOCH: Rozhodnutí nemít děti z ‚etických důvodů’ je doslovně dekadentní a protilidské |
Joch však antinatalismus chápe nesprávně, to za prvé. A za druhé, jeho názory jsou chybné a vedou k absurdním důsledkům. Ve skutečnosti je poměrně snadné odvodit, že za určitých podmínek je volba nemít žádné potomky volbou rozumnou a eticky oprávněnou. Vezměme to popořadě.
Antinatalisté netvrdí, že existence člověka je zlem, alespoň ne v tom smyslu, jak to zřejmě Joch chápe. Jistě, lidé se mohou chovat zle, k sobě, k ostatním lidem a k celé přírodě. Chovají-li se zle, je jejich jednání zlé, zlá však není jejich existence. Antinatalisté však říkají něco jiného: život je špatný pro ty, kteří ten život žijí (což je něco jiného než tvrzení, že existence člověka je zlo), bylo by proto lepší, kdyby se noví lidé nerodili. Někdo si myslí, že každý život je pro jeho nositele špatný, měli bychom se proto reprodukce vzdát úplně, jiní se domnívají, že některé životy (např. v chudých oblastech světa) jsou plné utrpení a bylo by tedy dobré pro tyto oblasti, aby zde noví lidští jedinci nevznikali.
Joch zmiňuje budoucí generace, nepodařilo se mu ale nahlédnout, že právě budoucí generace a naše morální závazky k něm mohou představovat východisko úvahy, která nás může dovést až k rozhodnutí, že nedáme život žádným dětem. Nikdy nepočatých, pouze možných dětí je ohromné množství, možná dokonce nekonečně mnoho. Z toho, že jsou tyto děti možné, ale neplyne, že máme povinnost vyvést je z možnosti do reality; když tak totiž neučiníme, nezpůsobíme tak možným dětem žádnou újmu. Mohl bych dnes počít dítě, které by zhruba za devět měsíců spatřilo světlo světa, když tak ale neudělám, nikomu jsem neublížil. Všimněme si, že kdyby měl Joch pravdu, potom bychom měli morální povinnost rodit tolik dětí, kolik jen dokážeme. Čím více dětí, tím více hodnoty ve světě, tím tedy lépe.
Takový názor je ale absurdní. K možným dětem tedy žádné morální závazky nemáme, když se rozhodneme nemít děti, nepůsobíme jim žádnou újmu. To samé ale neplatí pro budoucí generace, které nejsou pouhou abstraktní entitou, pouhou možností. Máme morální povinnost snažit se jednat tak, aby naše současné skutky neměly důsledky, které by v budoucnosti pro novou generací lidí byly špatné a působily jim újmu.
Lidská činnost má drastické účinky pro naše okolí. Vymírají živočišné a rostlinné druhy, voda je stále vzácnější a otrávena pesticidy a dalšími jedy, vzduch se plní jedovatými látkami a globální oteplování hrozí fatálními následky pro celou planetu a její obyvatele. Když tedy někteří antinatalisté odmítají mít potomky, mohou mít na mysli právě své morální povinnosti vůči budoucím generacím. Nemusí jim primárně jít o to, jak naznačuje Joch, že lidé ubližují přírodě (I když i to jim může samozřejmě ležet na srdci. Zatím totiž platí, že např. čím více lidí, tím intenzivnější zemědělství s jeho velkochovy, které jsou zcela nepochybně neetické), k jejich závěrům jim plně postačuje, že ubližováním přírodě učiní život budoucích generací lidí velmi obtížným, na mnoha místech planety dokonce nemožným.
Platí-li tedy, že čím více lidí, tím horší podmínky budou mít budoucí populace a tím bude jejich život obsahovat více strádání, a platí-li současně, že životní podmínky budoucích generací je možné zlepšit vzdáním se plození potomků ze strany některých lidí, potom je takový postoj eticky plně oprávněný a dokonce chvályhodný. Rozhodnutí nemít potomky tedy není dekadentní a zapšklou neochotu podílet se o dobra naší civilizace s generacemi příštími, ale právě naopak, rozumnou a eticky oprávněnou snahou o to, aby budoucím generacím byla podstatná dobra, jako je pitná voda, čistý vzduch či stabilní klima, skutečně dostupná.
