Ne že by manželství bylo institucí, která nepožívá úctu. Jsou tací, kdo je mají za posvátné, ale žije jich mezi námi docela málo. Většině je manželství lhostejné. Podívejme se, kolik svazků se rozpadá, polovina heterosexuálních. Téměř polovina dětí se rodí mimo manželství. Pokud tedy manželství je a má být státem podporovanou institucí sloužící zejména výchově dětí, není racionální důvod uzavírat je jen pro heterosexuální páry.
‚Mateřská školka také není určena pro důchodce.‘ Nesmiřitelné tábory poslanců se přely o manželství homosexuálů |
Legrační úvahy poslankyň a poslanců o důstojnosti dokládají, že spíš než hodnotový spor sledujeme výlevy jejich křehké psychiky. Podobně směšně se jeví nadouvání se na téma, že legalizací sňatků homosexuálů se dostaneme na nějakou vyšší civilizační úroveň. Nikoli, jen dále rozvolníme definici manželství.
Sňatek se uzavírá buď před úřadem, nebo před Bohem, úřad stanovuje minimalistické požadavky, církve a náboženská sdružení mají jiné, náročnější. Pokud tedy chtějí aktivisté sexuálních menšin něco vymoci, mohou toho dosáhnout jedině na státu. Církve mají a budou mít, pokud chtějí zůstat tím, čím po stovky či tisíce let byly, stále stejně přísná kritéria. Vůči nim LGBTQ komunita mnoho nezmůže.
Pokud se manželství stalo de facto „průchoďákem“ a leckdo se žení či vdává dvakrát či třikrát, nemá smyslu bránit homosexuálům, aby se tohoto provozu účastnili. Pomocí nejrůznějších pobídek se snažíme všemožně pomáhat rodičům s výchovou dětí a po hmotné stránce na tom nikdy nebyla společnost žijící na našem území lépe. Manželství je na dosah pro každého, důstojnost a společenská prospěšnost či dobrá výchova dětí je „jen“ individuální odpovědností.
