Naše doba pervertovala k tomu, že jsou nemocní, zhusta bezdůvodně, prezentováni jako hrdinové, kteří „bojují se zákeřnou chorobou“. Nebojují, léčí se, a choroba nemůže být nikdy zákeřná, není to člověk. Tenhle způsob prezentace i antropomorfizace chorob nám k ničemu nepomáhá, právě naopak. Ano, těm nejhlasitějším a nejšikovnějším se podaří na sebe strhnout hodně pozornosti a sehnat prostředky na léčbu nebo prevenci konkrétní diagnózy či jednotlivce. Je to ale vítězství partikularismu. Systému jako takovému to nepomáhá, vnáší to do něj iracionalitu. Ve vzácných případech mohou kampaně upozorňovat na nějakou chybu v systému, ale to se moc často nestává.
Zdravotnictví si polepší o 20 miliard. Možnosti léčby se rozšíří o revoluční genovou terapii |
Rozdělování peněz mezi jednotlivé segmenty zdravotnictví bývá v hojných letech, kdy se rozpočty zvyšují, nudné a nezajímavé. A to je dobře, zůstávají tak zohledněna především odborná hlediska a převažuje konsenzus. Zkrátka neplatí, že by se někdo snažil si něco „vyřvat“ na úkor ostatních. A měli bychom se všemožně snažit, aby to tak zůstalo co nejdéle. Neznamená to, že by dohadování se zdravotními pojišťovnami nemělo být transparentní a že by se o něm nemělo veřejně debatovat, ale spíš by nikdo neměl připustit, aby se z tohoto problému stalo politikum.
Z některých aktérů jednání o rozdělení peněz na rok 2020 přímo čiší chuť udělat ze svých požadavků politickou kampaň. To jim nikdo nemůže zakázat, ovšem měli by si být vědomi konsekvencí takového jednání. A tím jim nikdo nechce brát právo tvrdě tlačit na pojišťovny či ministerstvo. Jenže jakmile se s tímhle problémem obrátíte na veřejnost, je to jako chtít, aby byl pacient tím, kdo zásadně rozhoduje o tom, jakými prostředky se má proti jeho nemoci postupovat. Někomu to možná zní paradoxně, ale čím víc budou lékaři v dnešní populistické době z lékařských témat dělat předmět veřejného „střepinového soudu“, tím snáze ztratí kontrolu nad financováním svého oboru. Důsledky politizace jsou neblahé, mohli jsme to vidět na kampaních jako Děkujeme, odcházíme z přelomu let 2010 a 2011. Tuto akci – též vinou nešikovné prezentace – nepodporovala většina veřejnosti (dle průzkumu bylo proti 56 procent dotázaných). Tedy kromě toho, že zúčastnění lékaři upozornili na problém, si též výrazně uškodili u pacientů.
Představme si černý scénář: nejhorší nemusí být ještě ani něco tak absurdního jako referendum o tom, zda na léčbu nějaké konkrétní nemoci přidat, či ubrat, protože i plebiscit by musel mít nějaké zákonem dané parametry a buď by platil, nebo neplatil. Ale taková velká anketa na sociální síti, třeba na Facebooku, která by měla či mohla ovlivnit chod zdravotnictví, to je opravdu jako z nějakého dystopického románu. Tomu se raději vyhněme.
