Konec ministra kultury? Důvod k oslavám nemám, Staněk poškodil českou kulturu, říká Fajt |
Nářek nad úrovní ministrů kultury přetrvává desetiletí. Po Listopadu najdeme sotva tři osobnosti, ale ani jim se nedařilo. A také panují pokroucené představy, kdo byl skvělým šéfem.
Určitě jím nebyl opakovaně velebený Pavel Dostál. Jeho ctitelé by si měli uvědomit, že jeho ochota plnit politická zadání způsobila průšvih v Národní galerii, který dodnes řešíme. Milan Knížák nikdy neměl stanout v jejím čele. Nevyhrál výběrové řízení, ale Pavel Dostál jej přesto instaloval a ve funkci držel dlouhá léta až do totálního umrtvení NG. Dostál byl člověk přátelský, měl rád divadlo a umělce, však také povstal z amatérské divadelní líhně. Když viděl, že se nedostává peněz, snažil se pomoct, ale zcela nesystémově. Za něj také nastalo tragické snížení rozpočtu, se kterým jeho následovníci bezmocně bojovali. Dopustil to, jelikož se chtěl ve funkci udržet.
Ani nedávný ministr Daniel Herman, který bývá chválen, nebyl žádná výhra. Uměl krásně mluvit, ale takříkajíc nehnul prstem, alibisticky se stavěl rozvážným, a v závěru dokonce sabotoval přípravu zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře.
Jenže kultura pořád platí za nezajímavý post, který se řeší až na konec dohadování o vládě, jde už jen o politický handl. Konečně by snad mohli politici pochopit, že strčí-li na místo po Staňkovi dalšího neumětela, mají tu za chvíli stejný malér. V diskusích zaznělo, že ministr by měl mít kulturu a umění rád. Jenže to je jen takový obrozenecký tlach – musí mít především jasnou představu o potřebách svého resortu a musí za ně bojovat. Mít vizi a respekt. Hledejte takového člověka, který se navíc vzdá své profese a pustí se do politiky. Ale nezoufejme, třeba se to teď na bůhvíjaký pokus podaří.
