V době, kdy změna klimatu přináší extrémní projevy, je jen málo těch, kdo ji bagatelizují. To téma patří do hlavního politického i společenského proudu Západu. Takže zásadní otázka zní takto: Mohou to téma ještě posílit projevy či programy, které vyznívají alarmisticky, ba sektářsky?
Hnutí Rebelie proti vyhynutí vychází z reality. Historie planety Země zaznamenala pět masových vymírání druhů (zmizely jich vysoké desítky procent), kterých si už dávno všimli vědci a podle nichž rozdělují geologické éry. Nejproslulejší je přelom prvohor a druhohor (před 250 miliony let), pak druhohor a třetihor (před 66 miliony let). Patří sem i úbytek druhů způsobený člověkem? Těžko říci, to se posuzuje teprve s odstupem. Vědci se ani neshodnou, zda žijeme v době poledové, či meziledové (zřejmě platí to druhé). Leč apokalyptici mají vždy jasno. Získají tím racionálně uvažující skeptiky?
Našemu ekosystému hrozí kolaps. Rebelie proti vyhynutí upořádala protesty napříč Evropou |
Podobný tón zaznívá z české pobočky Pátků pro budoucnost. Apelují-li na záchranu planety, nic proti tomu. Pokud ale jejich mluvčí „považuje za zbytečné vzdělávat se pro budoucnost, když ji ohrožují změny klimatu“, čiší z toho apokalyptičnost i sektářská arogance.
Čím apokalyptičtější tóny zaznívají, tím víc jde o přesvědčování již přesvědčených, o to, co se vnímá jako sektářství. Třeba takové, jaké kvetlo před 2000 lety ve Svaté zemi a jež zachytil pythonovský film Život Briana. Když vůdce jedné sekty nechá nováčka jmenovat její největší nepřátele, po chvíli ho zarazí a říká: „Ty troubo, to jsme přece my.“
