Jde o v podstatě zcela marginálního britského buřiče, rváče a aktivistu, jenž je momentálně na kordy s britskou justicí a sedí ve vězení. Prostě člověk, jehož malinkatá část lidstva obdivuje za odhalování kriminálních praktik uvnitř etnických komunit ve Velké Británii a neuvěřitelné pasivity úřadů, druhá malinkatá část jím pohrdá kvůli rasismu a násilnictví, ale naprosté většině lidstva je naprosto ukradený, nezná jej ani znát nepotřebuje. Ale pokud napíšete jen jeho jméno, váš příspěvek s vysokou pravděpodobností Facebook smaže, při opakovaném „porušení zásad komunity“ vám napřed dočasně a pak třeba i trvale zablokuje účet.
Facebook v roli cenzora. Ze sítí mizí příspěvky se jménem britského aktivisty Robinsona |
A teď ta potíž. Adolf Hitler Facebooku nevadí, Josif Stalin také ne, ani Usáma bin Ládin, ani žijící vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí. Příspěvky s jejich jmény nemaže, ale Tommy je důvodem k vymazání a postihu.
Z Facebooku tak zmizela nejen osoba Tommyho Robinsona, ale i jakékoli zmínky o něm, nelze napsat ani jeho jméno a smazány jsou i příspěvky, které informují o tom, že byl nějaký jiný příspěvek smazán. Nejednoho z nás napadne slavné Orwellovo Ministerstvo pravdy, které eliminuje všechny nežádoucí „neosoby“ tak důsledně, až zcela vaporizují – zmizí i u novin napsaných před sto lety...
Facebook je samozřejmě veden úplně jinou motivací: snaží se bránit tomu, aby byl jeho byznys používán k šíření nenávisti. Ale to provedení je krajně zoufalé – a bezpochyby vede jen k většímu zájmu o dotyčnou osobu.
Nechoďte tam, kam vás nezvou, dá se opáčit. Facebook vás, drahej pane, nechce, tak se mu nevnucujte. Lze to říci ještě sofistikovaně: jejich hřiště, jejich pravidla.
Ale dovedete pochopit pravidlo, které zakazuje jen vyslovit jméno? Bez jakéhokoli komentáře, názoru, pochvaly, odsudku?
A situace je ještě složitější. Za prvé: každý uživatel Facebooku uzavírá se společností smluvní vztah. Jenže takový vztah není jednostranný a nikde v podmínkách použití ani v „seznamu zakázaných slov“ není zmíněno, že by napsání konkrétního jména bylo nepřijatelné, firma tak podle všeho porušuje vlastní pravidla.
Za druhé: společnost na tom, že tvoříme a sdílíme obsah, velmi úspěšně bohatne. Ale přitom se fakticky vůbec nedá zjistit, co považuje za nevhodné či nepřijatelné.
Třetí potíž tkví v tom, že vlastně není žádné obrany. Možná letět do Dublinu a tam se soudit, neb tam má firma své sídlo pro Evropu.
A to hlavní: jakýsi britský aktivista a jakýsi český uživatel jsou zcela nepodstatní. Skutečně varující je vědomí, že algoritmy a umělá inteligence si můžou dělat, v podstatě co chtějí. Co kdyby se podobně zbláznil třeba Google? Co když nějaké AI nebo nějakému dobrodějovi v síti, kterou používá třetina lidstva, lupne v kouli a zakáže třeba slovo Ježíš, protože v Jeho jménu se děla také strašná zvěrstva?
P. S. Přesně v době uzávěrky Facebook otočil a smazané příspěvky opět zpřístupnil. Chlívek by se mohl radovat: Porazili jsme Facebook! Ale opak je pravdou: jaké slovo zmizí zítra a kdy bude Robinson zase zakázaný?
