Nedá se tak čekat, že by Němci museli chodit pěšky. Cestování autem či autodopravu v Německu výrazněji ovlivnilo například mýtné a různé formy dalších daní nebo v minulosti prudký růst cen ropy. Navržené postupné zdražování paliva je v tomto případě slabší faktor. Ke zdražení paliva má Německo celou řadu důvodů a ty ekologické převažují.
Nejde ale jen o snahu zelených politiků komplikovat provoz aut se spalovacími motory. O stejnou věc žádají i zástupci automobilového průmyslu. Němečtí politici se podíleli na emisních cílech, které výrobcům aut nařídila Evropa. A aby je splnili, potřebují prodat co nejvíc úsporných (často částečně či plně elektrických) aut – a německý trh jako největší v EU se počítá. Čím dražší bude palivo, tím víc jich prodají. Elektromobily budou stále dostupnější, naopak auta se spalovacími motory budou muset být kvůli novým emisním normám složitější a dražší. A vlády – stejně tak ta německá – mají z provozu aut spalujících benzin či naftu nemalé příjmy. Zhruba polovina toho, co padne na palivo, jde státu ve formě daní. Na majiteli elektrického auta si toho výběrčí daní mnoho nevezme.
Příjem Německa ze spotřební daně z paliv tak bude s rostoucími prodeji elektromobilů klesat. Podíl na tom bude mít i větší nasazení kamionů na zkapalněný zemní plyn. Navržené zdražení paliva v Německu tak řeší v podstatě několik problémů najednou. Je cestou, jak podpořit alternativní paliva. Umožní částečně udržet daňové příjmy i po nástupu elektromobility. Udělá radost německému průmyslu a potěší i klíčové zelené voliče. Na druhé straně je v rámci Evropy velmi konzervativní. Jiní dokázali v boji proti emisím oxidu uhličitého zasadit majitelům aut tvrdší rány. Například Dánsko, Nizozemsko nebo Belgie dokážou od jednoho řidiče vybrat více peněz než Německo.
