Záležitost má několik rovin – tou první je vztah dcery k zemřelému otci, což je složitá problematika, do které nepřísluší druhému nahlížet. Přesto je však stav, do kterého Jana Veselá nechala ateliér dojít, trestuhodný, ať byly její pohnutky jakékoliv. Už dávno mohla exekuci zastavit a už dávno mohla věc řešit – areál zabezpečit a hledat cestu, jak by se dílu dostalo zasloužené péče.
Unikátní ateliér světově uznávaného sochaře Veselého spadl do exekuce. Díla za miliony zarůstají plevelem |
Druhá rovina jsou notářské a exekutorské manýry, které ze všeho nejvíc svědčí o snaze Veselou o majetek připravit. No a konečně je tu ignorantství příslušných institucí od ministerstva kultury až po Národní galerii, protože je to případ, o který má mít stát zájem. Jeho povinností je se o takový odkaz postarat a udělat vše pro to, aby k těmto trapným přehmatům nedocházelo. A to bez ohledu na fakt, že díla jsou v soukromém majetku, stát se je má snažit vykoupit nebo jinak zajistit, aby nedošlo k jejich chátrání či zničení.
Aleš Veselý neměl ve Středoklukách jen ateliér, usedlost se zahradou vybudoval jako jedinečný landartový park, kde je každý objekt součástí promyšleného konceptu. Jeho zničení by byla významná kulturní ztráta, a kdyby ministerstvo kultury fungovalo tak, jak má, už dávno byl byl prohlášen kulturní památkou a sháněly se na něj peníze. Na to zřejmě ministr neměl čas, ten totiž musel hlavně odhalovat nekalé penězovody. A pochybuji, že by věděl, o koho se jedná. Lze pochopit, že vedení malé obce má hluboko do kapsy a jeho obyvatelé možná ani nevědí, jak významný umělec Veselý byl. Přesto by měli mít zájem o to, aby park nebyl zničený, protože by jim jako fungující instituce v konečném efektu přinesl i zisk.
