Široký zájem vyvolává otázka: Kdy Británie vystoupí? Ale stále na ni není jasná odpověď. A to ani po týdnu, kdy parlament schválil návrh zákona proti brexitu bez dohody, ani na počátku týdne, kdy má tento zákon podepsat královna.
Odklad brexitu podle francouzského ministra zahraničí není na obzoru. Johnson o něj stejně žádat nehodlá |
Těžko prorokovat, v co vyjednávání vyústí. Ale už teď se rýsuje, co ovlivnilo. Především obraz Británie jako země, která ctí psané i nepsané právo, psané i nepsané dohody. Tu pověst si Británie kultivovala skoro tisíc let. Bývala útočištěm pro evropské exulanty i obhájce svobod a práva. Až teď hrozí, že o tuto pověst přijde.
Když premiér Johnson v pondělí řekne, že neusiluje o předčasné volby, ale ve čtvrtek prohlásí, že v nich vidí východisko z krize, je to obrat, jaký politici často dělají. Jenže návrh zákona proti brexitu bez dohody ho tlačí k tomu, aby požádal o další odklad termínu vystoupení z EU a tím porušil svůj zásadní slib.
Britští poslanci se obrátí na soud, když se premiér vzepře zákonu, který zřejmě oddálí brexit |
Pokud by slib porušil, shodil by se před sebou i před voliči. Pokud by slib neporušil, postavil by se proti schválenému zákonu. Jasno v tom neudělal ani ministr financí Javid, když řekl: „Budeme se řídit všemi zákony, protože všechny vlády by se rozhodně měly řídit zákony. Budete si ale muset počkat a uvidíte, co se pak stane.“ Tak co si z toho přebrat? Ctít zákony za každou cenu, nebo někdy ne?
Obraz, který se rýsuje před pozorovateli dění, vystihl jeden diskutér na českém webu asi těmito slovy: „Píše se rok 2050. Evropská unie se již rozpadla. Jejím posledním členem zůstává Británie, která se stále nemůže dohodnout, jak z EU vystoupit.“ Docela trefné. Odráží to britský (i český) černý humor. Až sem to dopracovala země, jež bývala vzorem dodržování práva, racionality i zdravé skepse.
