To on rozkázal Koněvovi uhánět od Berlína na Prahu, aby tam byl dříve než americký Patton, na Stalinovu žádost pro jistotu přikovaný k Plzni už několik dní. Tedy Stalinovi měli bychom být zkameněle vděčni, Koněv je jen náhražka.
Dcera maršála Koněva chce sochu otce přesunout do Moskvy. Škoda, že to nepřišlo dříve, reaguje starosta Kolář |
Stalinův pomník už jsme v Praze ovšem měli. Žulovou obludností drtil z pokraje Letenské pláně Prahu. Pomník, lidově zvaný „fronta na maso“, postavili komunisté a ruče jej zbourali, když v Moskvě objevili ve Stalinovi padoucha. Buďme za to našim komunistům vděčni. Konec smutných šprýmů.
  |
Budeme-li pátrat po pradůvodu Koněva v Praze, musíme začít 23. červnem 1941, rozhlasovým projevem britského premiéra Winstona Churchilla. Jeho země už dva roky sama bojovala proti Hitlerovi, zatím co Moskva mu dodávala miliony tun potravin a surovin, potřebných pro válku. Načež životní antikomunista Churchill nic ze svého přesvědčení neodvolal ani v onom historickém projevu, naopak přislíbil veškerou možnou pomoc Rusku, právě přepadenému Hitlerem.
Byl to majstrštyk, který soukromě vysvětlil originálně: kdyby pan Hitler vpadl do pekla, hovořil bych vlídně o ďáblovi! Británii se Hitlerovým útokem na Rusko ulevilo v kritické chvíli, Stalin si oddechl, protože ve své paranoii čekal, že Londýn se spojí s Berlínem.
Britská pomoc „ďáblovi“ nejdříve nemohla být významná, sama skoro nic neměla a pomoc tehdy neutrálních Spojených států přicházela spíše podloudně. Vše se změnilo po japonském útoku na USA a poté, co Hitler svévolně, aniž by musel, vyhlásil válku Americe. Churchill přesvědčil Roosevelta, aby upřednostnil válku proti Hitlerovi. Protože kdyby zvítězil nad Ruskem, byl by neporazitelným. I stalo se, že ruský ďábel potřeboval – a vděčně ji tehdy přijímal – pomoc Západu. A Západ potřeboval ruského ďábla – a přijímal jeho krvavou oběť tak vděčně, že mu promíjel i zločiny tak ohavné, jako byl Katyňský masakr.
Výsledkem tohoto „nepřátelského spojenectví“ bylo udolání největšího nebezpečí, které civilizaci asi hrozilo. Se všemi důsledky, které takové nepřátelské spojenectví přineslo. Koněvův pomník v Praze je toho drobeček. Jistě by bylo lepší, kdybychom měli nějaký důstojný pomník padlým rudoarmějcům, jako je třeba v Berlíně či Vídni. Ti kluci, mrtví jsouce, hanby nedojdou. Politické zvraty se jich už netýkají. Nepadli za nás v Praze, ale kdekoliv. A možná jim velel právě Koněv. Takže jeho pomník nechme být. Kvůli těm padlým klukům.
