Lidovky.cz

Poslední slovo

Poslední slovo Radky Kvačkové: Tichý zabiják


Radka Kvačková | foto: Lidovky.cz

Premium
Copak ty se bojíš nerada? Podivil se před lety jeden z mých šéfredaktorů, když jsem na jakési podružné poradě vznesla dotaz, jestli ty lidi nestrašíme moc. Vzpomněla jsem si na něj nedávno, když jsem si koupila svůj oblíbený časopis, na jehož titulní straně byla lebka evokující smrt, obklopená poutacími titulky: „Budeme umírat častěji než dřív na rakovinu“, „Návrat smrtících infekcí“ a „Tichý zabiják“.

Možná se lidi fakt bojí rádi. Já ne, ale je mi to málo platné. Bojím se od vždycky, důsledně a s invencí. Netřeba mě děsit, stačí nebezpečí naznačit, já už si ho dokreslím, doladím, prohloubím, rozkošatím a dotáhnu do konce (rozumí se špatného).

Má smysl číst si o vysokém tlaku?

A má vlastně smysl číst si o problémových věcech?

Třeba o tom tichém zabijáku, vysokém tlaku, jsem si náhodou četla v čekárně u doktora, kam jsem si měla přijít pro výsledky krevních testů. „Máte to v pořádku, jen ten cholesterol je trošku vyšší, ale ne moc,“ odříkávala mladá lékařka. O cholesterolu mám ovšem taky načteno a samou hrůzu (i když v poslední době jako by se vítr trochu obracel). „Myslíte, že by se to mělo snižovat pomocí pilulek?!“ Lékařka zalistovala ve složce a zaklikala na počítači. „Myslím, že zatím ne,“ pravila. „Vy nekouříte, jste štíhlá, tlak normální...“

Už jsem byla na odchodu, když jsem si vzpomněla: „A neměli bychom ten tlak překontrolovat?“ Natáhla jsem ruku s pomyšlením na tichého zabijáka. Zdálo se mi, že tlakoměr tentokrát bzučí výhrůžněji než jindy. Doktorka povytáhla obočí. „Ale dneska ho máte vážně nad normál. Tak snad přijďte příští týden ještě jednou.“

Někdo by si prostě udělal do kalendáře poznámku, aby nezapomněl, já si šla koupit do zdravotnických potřeb tlakoměr vlastní. Přece nebudu přes celý víkend riskovat infarkt. A že hrozil! Na displeji toho nového přístroje se objevovala každou chvíli červená čárka, jako že tohle už je moc. Chápete to správně, opakovala jsem měření několikrát denně. Dokonce by se dalo říct, že jsem na nic jiného nemyslela. V neděli večer mi ale začalo být divné, proč byli donedávna s mým tlakem doktoři spokojeni. Neměřím já nějak špatně? Rozbalila jsem návod. Píšou tam, že člověk má být před měřením aspoň deset minut úplně v­ klidu. Jenže jak mám být v klidu, když mi hrozí infarkt? Nakonec nezbylo než si vzít na uklidnění prášek. A – to bude lékařskou vědu zajímat – červená čárka zmizela, přátelsky na mě blikala neškodná zelená.

O vysokém tlaku už si radši nečtu. Teď čtu o nebezpečném tání ledovců a ničení pralesů. Tuhle jsem výjimečně narazila na článek, který mě uklidňoval, že to není tak hrozné. Poslední větou mě ale taky moc nepotěšil, protože v ní stálo, že pravděpodobnější než rozpuštění všech ledovců je střet Země s vesmírným tělesem.

Jedna věc mě přitom překvapuje. Totiž že pod to klidně dají článek, který čtenáře nabádá, aby mysleli na budoucnost a spořili na penzi.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.